Polednice

Nerozumiem tomuto podhodnoteniu. Premakaná atmosféra je ozaj nosnou časťou filmu, ktorá je podporená dokonalou hudbou, v pravých chvíľach priam mrazivou. Skvelá Geislerová je samozrejmosťou. Vedľajšie postavy, vrátane dcéry a starej Kolářovej, sú nadpriemerné, a prostredie príbehu totálne sadne. Tie sekundové hororové shoty z toho nerobia horor v určitom zmysle. Ale to by potom ani Stephen King nemal byť hororový autor. Ide o to psychologično, takže nečakajte krváky ani tisíc ľakačiek. (20.12.2016)

"V najlepšom treba prestať" je síce rada, ktorú si tvorcovia Polednice vzali k srdcu, ale mne to potom zase nestačilo. Som asi divák, ktorý nevie, čo chce. Na režijný debut je to úplná pohoda a hlavná detská herečka je tiež zrejme nadaná, lebo celý čas dokázala rozprávať aj artikulovať prirodzene, čo sa u nás len tak nevidí. (12.11.2016)

Film, ktorý by som si lepšie vychutnal na nejakom hororfeste v plnom kine, ako v poloprázdnom multiplexe, kde mala každá skupinka popcorn a nahlas sa bavila. Ale Geislerová je Geislerová a Erben je Erben, takže ak je cítiť niekde komerčný potenciál, treba ho využiť. Polednice síce nie sú klasickým hororom, ale obsahujú dostatočné množstvo ľakačiek, aby ho zaňho aj tvorcovia mohli vydávať. Mal som pocit, že zo všetkého vo filme sa dalo vyťažiť viac a to dokonca aj z atmosféry. Polednice ale výborne pracujú s metaforickým rozprávaním a to aj bude kľúč nielen k pochopeniu filmu, ale aj k samotnému prístupu k jeho sledovaniu. A samozrejme aj k pochopeniu toho, kto je skutočne tu tou Polednicí. No je to celé také stredne ľahké metaforické a symbolické cvičenie. Pointu považujem za dostatočne výstižnú, film pre mňa skončil logicky a nebolo už čo zbytočne doslovne pridávať. Najmä tá kvapka nakoniec povie viac, akoby sme mali 15 minút na konci sledovať nejakú bubu naháňačku na poli. 70% (06.05.2016)

Jednotlivosti zajímavé, audiovizuál skvělý, jen naprosto neukotvené v nějakém jednotném filmovém světě, žánrovost a "realističnost" se neprogramově třou a jednotlivé prvky se navzájem negují. Ale to je vlastně pro duo Samir/Chlupáček pravidlem - mají vymyšlený koncept, mají jednotlivosti, ale na cestě od jednoho k druhému se to někde zadrhne. A je to škoda. (03.03.2016)

Útlá básnická sbírka pořád láká. Na zlověstně prosluněné pole se tentokrát pomocí jedné z balad vydá i Aňa Geislerová, mladičký talent Karolína Lipowská a tým ambiciózních filmařů. Plíživé odcizování se ovdovělé matky s postupně vzpurnou dcerou, které nechce říct skutečný důvod, proč se tatínek ještě nevrátil, je natočené velmi solidně. Kamera několikrát znepokojivě zapracuje, ví, jaké úhly zvolit, atmostéra houstne a díky unavené a velmi soustředěné Geislerové začínáme být trochu nervózní. Potíž je v tom, že vše kolem není zrovna zajímavé. Horory u nás neumíme. Ovšem tohle horor není, ač se tak tváří a snaží hlásat do světa. Celé je to předvídatelné a nepřekvapující. Hudba naznačí, že se máme připravit. A ani se nelekneme. Potěší však práce s tím, jak tu muži představují ty slabší polovičky, jak se blíží zatmění slunce a nejen jeho, jak tvůrci nakládají s postavami vesničanů. Nejsou to žádné nezajímavé a otravné figurky á la Troška. Potěší manželský pár, který matce s dcerou pomáhá, starosta i jeho pomatená žena v solidním podání Daniely Kolářové. Nadržuju, ale domácím se to smí. (03.08.2016)