3 dny v Quiberonu

Hodnocení přeháním, ale Marie Båumer svou Romy rozbalila tak, že už jen z toho důvodu nechci jinak. Citlivá, psychologická záležitost, v níž je Romy představena přesně tak, jak ji mám (jaksi intuitivně) zafixovanou já. Nešťastná, ale srdečná žena, pochybující o smyslu svého konání, přičemž jistá si sama sebou absolutně v konání jiném, osamělá, přesto obklopená, oslnivě krásná, přitom stárnoucí a unavená, laskavá k cizím, krutá k blízkým, otevřená kdekomu, uzavřená před svými dětmi, v noci ovíněná na parketu v náruči bezďáka, dopoledne ovíněná na zemi hotelového pokoje, však jen v myšlenkách v náruči Delona, či oběšeného manžela. Chránící si soukromí, přitom schopná přiznat cokoli do magneťáku novináře v pracovní době. Upřímný zájem o každého, ochota se seznámit, podepsat, společně se pobavit, se střídá s urgentní potřebou schovat se, zakrýt, usnout, utéct, ale u postele potřebuje strážného anděla, kterému však stejně prchne. Kapitulaci střídá bojovnost, laskavostí žádá laskavosti. Moc pěkný film. Portrét velké hvězdy, kolem níž se točil svět, která snad životní tragédie i přitahovala, přestože zlomená, zůstala okouzlující a nezapomenutelná. Chtěla jsem vidět Romy a viděla jsem Romy. U sledování hrozí akutní otrava nikotinem. (13.11.2020)

Portrét hvězdy jako obyčejné nešťastné ženy. Základem je slavný rozhovor s novinářem Sternu a děj sestávající z všedních chvil v lázeňském hotelu ve Francii ukazuje ženu, která má potíže s pitím i rodinným soužitím a do jejíhož života vstoupily tragické události ještě předtím, než rok po jejím posledním rozhovoru zemře nejprve její náctiletý syn David a brzy nato také sama Schneiderová. Berlínská rodačka Atefová biografické vyprávění natočila netradičně.Je to jemné a intimní, místy však také odlehčené, až živelné drama, jehož všeobecná výpověď dalece přesahuje úzký časový i tematický záběr. Stačí čtveřice protagonistů - Romiina kamarádka Heidi, novinář a fotograf z časopisu Stern - a pár převážně hotelových interiérů. Kamera visí na protagonistech, všímá si pohledů, úsměvů. Díky tomu, že fotograf Robert Lebeck se přátelil se Schneiderovou, atmosféra během rozhovoru, před ním i po něm je důvěrná. Přesto v pozadí neustále visí napětí. Ze života, který jako by už nešlo zachránit, z neschopnosti navázat běžný mateřský vztah s čtrnáctiletým synem, usínat bez prášků a šampaňského. Scény vykazují řádnou porci melancholie.V závěru Romy Schneiderová tančí po kamenech poblíž vln a také divák v tom vidí poctu dávným obrazům filmových nových vln. Režisérka Emily Atefová však nestaví pomník ani své hrdince, ani kinematografii její doby. Mezi řádky je to film o mnohém. O novinařině, přátelství, ba co víc, o samotné možnosti nezištného přátelství, když je člověk slavný. Snímek, který stejně jako jeho protagonistka shodil veškeré líčení. A nabízí divákům tvář, v níž lze vidět skutečné vrásky. (14.04.2020)

Z bohatej filmovej kariéry Romy Schneider sa v tejto filmovej dráme toho veľa nedozvieme, teda až na niekoľko zmienok o jej najslávnejšej úlohe Sissi. Emily Atef neponúka klasický životopisný film, vyberá si krátku epizódku zo života asi najslávnejšej európskej herečky svojej doby, necháva vo svojom filme nahliadnuť do duše prostredníctvom jej posledného poskytnutého a veľmi otvoreného rozhovoru... Fascinujúca výpoveď slávnej ženy, plná emócií, silných, depresívnych i dojímavých momentov, otvárajúca tému veľkej slávy v showbiznise v kontraste s často trpkým súkromným životom. (Pozor, spoiler! V závere si Romy celkom získala môj obdiv, ako sa dobrovoľne dokázala vzdať ďalšej kariéry a nájsť svoje šťastie v novom mužovi svojho života a láske k deťom, o to viac ma zarazilo, keď som si dodatočne prečítal, že len krátku dobu po tom pod vplyvom stále zhoršujúceho sa zdravotného stavu vydýchla naposledy. Koniec spoileru.) Marie Bäumer podala vynikajúci herecký výkon a čiernobiely vizuál snímky je rovnako neskutočne pôsobivý. Veľké skúsenosti režisérky s divadelnou a televíznou tvorbou je vo filme vo výsledku v komornom ladení cítiť, ale 3 dni v Quiberone rozhodne zapôsobia aj na veľkom plátne. Osobne nemám žiadne výhrady, hoci v druhej polovici sa stopáž trochu nadmerne tiahla. Nesúdim, ale tlieskam! (90%) [Kino Úsmev, Košice - Be2Can] (29.09.2018)

3 problémy v Quiberonu. Dva jsem ochotný odpustit, třetí nikoli. 1 - sic iluzi zastaveného času černobílá vždy sluší, body jí ubírá očividně digitální obraz s minimem černé, zato s hromadou šedých odstínů. Nemluvě o postprodukčním rozostřování. 2 - několikrát mě neskutečně iritovala práce s komparzem, kterému někdo řekl "3-2-1 - zapalte si všichni cigarety a jedem!" Veškerý kompars tak má neustále v ruce čerstvou cigaretu a místnosti postrádají onu zrnitou mlžnost, kterou by ona zakouřenost vytvořila. Tak. To jsou tedy ony vizuální detaily, které jsem se rozhodl tolerovat, zejména díky herectví Marie Bäumer, jejíž přechody ze stavů nesnesitelné sebelítosti do manických euforií jsou úžasné a nejsilnější momenty filmu přicházejí, když přes celé to zamlžené vědomí zničehonic prosvitne naučený úsměv herečky, který se sem tam vrátí jakoby jediná ozvěna dob minulých. Proč ve mně film nakonec neobstál je díky závěru, jež přijde s laciným reklamním rozhřešením, prostopravdami a motivační hláškou nakonec, jakkoli takovéto útěšné uzavření kariéry Romy Schneider naprosto nekoresponduje s postupným uhasínáním a sérií tragédií, jež její osudy nakonec ve skutečnosti uzavřely. (26.02.2019)

Velice citlivě natočená psychologická sonda do duše geniální herečky, která (jako málokdo a kdoví, jestli vůbec někdo) unáší vnitřní svár mezi svou skutečnou osobností a tím, jak vypadá a chce vypadat pro okolní svět. Film mi připadá natolik přesvědčivý, že si skoro myslím, že zcela se s takovými stavy a situacemi úplně vyrovnat prostě nedá. (14.04.2019)