Láska mezi regály

Lidské osudy mezi regály, převážně zaskladněné, ale i vyskladněné...částečně, s kapkou životní naděje, i když se kolem nás nedějí jen veselé věci a není možné se na každého zákazníka celý den usmívat, když srdce truchlí. Pomalé, melancholické, milé, nicméně v rámci kvality festivalových filmů pro mě spíše průměr. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (27.02.2019)

Ťažké rozhodovanie, vidím to tak na hranici 3-4 hviezd. Na jednej strane tu máme peknú myšlienku, jednoduchý príbeh ako zo života a príjemné nezávislejšie vyznenie a na strane druhej sa mi zdalo, že sa tu venovalo málo priestoru samotným postavám. Dokonca aj hlavná sa mi zdala dlhý čas ako jedna veľká záhada. V tomto smere to liezlo ako z chlpatej deky. Prikláňam sa však k lepšiemu hodnoteniu, pretože keď už nič iné, tak to aspoň vo mne zanechalo príjemný pocit. 70/100 (10.12.2018)

Nejvíc na škodu je prvoplánový český název evokující romantickou komedii. Ne že by se u filmu divák občas nezasmál a že by tam nebyla výrazná romantická linka, ale prvoplánový určitě není. Peter Kurth i Sandra Hüller jsou samozřejmě skvělí herci, o to těžší to měl nepříliš známý Franz Rogowski v roli málomluvného hlavního hrdiny, ale nakonec působí velmi přesvědčivě. Nahlédnutí do současného života obyčejných lidí v sousedském Sasku je civilní i poetické. (07.10.2018)

Pravoúhlá poezie z regálů supermarketu, po Německu, kouzelně, potichu, s citem. O tom, že nápoje mají rádi cukrovinky a nepůjčují vysokozdvižný vozík konzervám. O lidech, Vánocích, o střípcích štěstí mezi námi, na které je třeba nezapomenout. O samotě, přátelství, vztazích. Bez velkolepých hollywoodských dramat, s o to hlubší náloží emocí a vizuálním požitkem. (10.08.2018)

„Víš, jak se zdraví Eskymáci?“ Skladníci, pozor na slečny ze sladkostí! Ten název je trochu zavádějící, nejde o typický milostný příběh a už vůbec klasickou romantickou komedii. Film nabízí posmutnělý, občas lehce úsměvný (smál jsem se u instruktážního videa pro ovládání ještěrek) příběh ne jako, ale opravdu ze života (s výjimkou těch 2 podivných návštěv). A pod to se můžu podepsat, neb mám z tohoto prostředí osobní zkušenost. Snímek mě chytil hned od začátku (tvůrci se mi do přízně vetřeli puštěním Na krásném modrém Dunaji), ale hlavně jsem se začal soustředit na Christiana. Ten toho sice moc nenamluví (vlastně takřka nic), ovšem i tak si dokáže získat vaše sympatie (mnohokrát jsem se přistihl, jak trnu, aby něco nerozbil). Cestu jsem si našel rychle i k ostatním (ne)obyčejným postavám, hlavně Brunovi (Kurth mě zaujal už ve snímku Schmitke). Před smutnou realitou se sice nedá utéct, ale ten záchvěv naděje tu je...Tento malý, nenápadný, intimní a melancholický příběh, který umí zasáhnout (mě i osobně), hodnotím silnými 4*. (30.06.2019)