Láska mezi regály

S přiblblým úsměvem na líci jsem zaujatě sledovala veskrze napínavé tanečky vysokozdvižného vozíku, hierarchii, kterak se k němu dle nepsaných pravidel dorvat, zkoušku zručnosti i westernovsky vypjaté vztahy mezi oddělením tekutin, cukrovinek, mraženýma atd. Určitě neosloví široké publikum, já takové můžu. Pěkná hudba, dobrá kamera, fajn námět. Film o každonoční zboží doplňovací pakárně, tedy o nikdy nekončící činnosti pracujícího, obyčejného člověka, který tu práci vzal z všelijakých životních důvodů. Světe div se, taky má své touhy a plány. Nebo měl. Sympatické, úsměvné, dojemné, komorní, chvílemi málem dokumentární. (16.04.2020)

Láska mezi lidmi, kteří se znají jen ze světa mezi regály. Přátelství, která sahají ke konci šichty. Montovaná hala obchoďáku je ze speciálního materiálu, který nepropouští minulost. Dočasně snímá ze skladníků a skladnic, prodavačů a prodavaček i všech dalších nitky nepracovního dění. Utnou je ostré hrany plechových vrat. Stíní. Možná chrání. Možná škodí. Nikdo se neptá. Možná se nikdo nezajímá. Možná ze zájmu dává prostor pro tajemství. Vnitřní svět nepotřebuje mnoho stimulů zvnějšku. Má své vlastní děje, klepy, sítě, vazby, minulost, příběhy, dynamiku, tempo. Bytostně osobní se prolíná s odosobněně tržním. Truchlí se na směny. Já si to užil moc. (05.09.2021)

Láska mezi regály nabízí divákům minimalistický a pozvolna vyprávěný příběh z nejmenovaného velkoskladu, který je zde vyobrazen jako svět sám o sobě - s jednotlivými oblastmi, rozličnými charaktery a "všudypřítomným oceánem". A právě v tomto mikrokosmu se jednoho potkávají nemluvný Christian a prostořeká Marion - dva protiklady, které se podle zákonů fyziky automaticky přitahují. Zaujalo mě zobrazení každodenní rutiny v práci, kde se každý den potkávají lidé, kteří tvoří v podstatě velkou rodinu. I když nejde zrovna o film přeplněný dialogy, tak i přesto mě mnohé scény dostaly i pobavily zcela beze slov. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi čtyřmi a třemi hvězdami, ale za sympatické obsazení a mile podaný a jistým způsobem originálně pojatý příběh v hodnocení přidám. Snímek, jehož kouzlo tkví v uvěřitelných hereckých výkonech a v zobrazení stereotypní každodennosti, ve které se však dá i zamilovat. (24.02.2019)

Pravoúhlá poezie z regálů supermarketu, po Německu, kouzelně, potichu, s citem. O tom, že nápoje mají rádi cukrovinky a nepůjčují vysokozdvižný vozík konzervám. O lidech, Vánocích, o střípcích štěstí mezi námi, na které je třeba nezapomenout. O samotě, přátelství, vztazích. Bez velkolepých hollywoodských dramat, s o to hlubší náloží emocí a vizuálním požitkem. (10.08.2018)

Vzhledem k tomu, že In den Gängen postrádá výraznější příběhový oblouk a celý je sestaven z více či méně provázaných epizod, které se snaží zaujmout jakousi poezií všednosti, tak je vlastně velmi vstřícný vůči divákovi, jenž se může sám rozhodnout, jak film vnímat. Žádné z naznačených témat totiž nepřekřikuje jiné a film nemá žádnou zápornou postavu. Z výběru mezi sledováním skladníkova mikrovesmíru v generické sámošce, přesahovým vnímáním vykořeněných starších chlapů smetených pozdním kapitalismem či pozorováním sondy do šedivé reality světa za mantinely dálnice si vybírám to poslední. Kraj ohavných předměstských domků u rychlostních silnic mezi šedavými poli, parkovišti a logistickými sklady zde působí (navíc v kombinaci s tím, že film se odehrává v období podzim-zima) jako opravdu ta poslední štace všech zúčastněných, z nichž se již nelze vymanit jinam než kamsi do světa filmů Ulricha Siedla či Bély Tarra. (14.05.2019)