Zrodila se Astrid

Zrodila sa Astrid alebo osobné peripetie známej spisovateľky. Film ju predstavuje v holom svetle, ale čo ja viem, či vzbudzuje sympatie? Feminizmus prekrýva lásku k rodine. Jej postavy z románov pre deti sú akoby presným opakom nej samotnej. Astrid je znázornená ako žena, ktorá sa utápa v hystérii, nerozhodnosti a sebaľútosti a keď sa má starať o svojho vlastného syna, normálne sa k tomu musí donútiť. Ako päsť na oko do takého druhu filmu ale pôsobili najmä sexuálne scény. Myslím, že sa nehodili, ale hlavne nebolo sa na čo pozerať. Alba August nie je žiadna vábivá žena a čo je najhoršie, vo svojich 25 rokoch pôsobila ako panička po štyridsiatke. (23.11.2021)

Všednodenní neznamená nezajímavé. Rozhodující fází při vzestupu feminismu je právě meziválečné období. Tady je tento pohyb sledován na individuálním osudu jakoby nenápadné a tuctově průměrné ženy, ve skutečnosti silné osobnosti švédské i světové literatury - dětské? Cožpak ale děti nejsou lidé? Film nepostrádá skandinávskou nápaditost v uchopení námětu, propracovanosti scénáře a důslednosti v sledování tématu. Je to ta kapička diamantu na dně, oč nenápadnější, o to pozoruhodnější. Dalo by se také českýma očima říci, že čapkovsky nápadité. (27.03.2023)

Zklamání. Na první dobrou bych řekl, že Astrid Lindgrenová je zajímavá postava, která si zaslouží životopisný film a vlastně jsem se tu dozvěděl akorát to, že když se jí narodil syn, tak že to měla v hlavě pomotaný a chvíli trvalo, než si zvykla na to, že je matka. Skoro bych řekl, že to je takový vzorový feministický námět ze života Astrid Lindgrenové, ale prakticky to bylo dost o ničem. (23.06.2021)

Vítám každý životopsiný film, který nejde tou nejvyšlapanější cestou a tenhle to naplnil aspoň tím, že ukázal pouze část autorčina života, její dětství/mládí, ještě před tím než začala opravdu psát. Popravdě, kdyby to nebylo o známé spisovatelce, mohl to klidně být i film zobrazující předválečnou tvrdou dobu na švédském venkově. Nic víc se asi napsat nedá, kromě toho, že si Astrid hned zkraje hodně pomotala život, ale dokázala se s tím velmi statečně poprat, s pomocí vcelku chápavé rodiny (na tu dobu a poměry) i se štěstím na lidi kolem sebe (pečovatelka Marie a nový šéf). SHRNUTÍ: Samostatnost bylo spisovatelčino velké téma a jak je vidět, musela se ji naučit už hodně brzy. (27.03.2023)

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)