Toni Erdmann

Po dlhom čase opäť film, ktorý ma zasiahol, unikal mi skoro dva roky, kým som si ho pozrel. Nádherná ukážka toho, ako sa film robí srdcom, bez mrkania na divácky komerčný vkus, pričom stále je v tom kopec citu a zároveň rácia. Netlačí sa na pílu, ale veľa vecí odstáva pod povrchom. Pár scén je doslova nezabudnuteľných, hoci mňa "dostali" aj tie úplne nenápadné, v ktorých sa nič nedeje, pretože sa v nich deje zároveň všetko (napr. čakanie otca a dcéry na výťah a to trápne ticho). Perfektne vystihnutý svet korporátu a jej zamestnancov, ktorý pracujú dlhé hodiny v prácach, ktorú nemajú radi, aby si mohli kúpiť veci, ktoré nepotrebujú a tým oslnili ľudí, ktorých aj tak nemajú radi. Dve hlavné postavy sú autentické a maximálne presné. Vôbec nevadí, že film má skoro tri hodiny, pozeral by som na to aj ďalšie tri. Nádherný film tento Toni Erdmann - správne hravý a crazy (nahá party, koláčik:)), originálny, emotívny, hlboký, vtipný, vážny a ...trefne ľudský. Aj tak všetci skôr či neskôr prídeme na to, že zmyslom je "Carpe Diem", inak prejde život taxíkom okolo nás. Viac takýchto filmov, poprosím... :) (25.11.2018)

Spoilery! Nevidím to, co na snímku viděli ostatní. Že se lidé rádi a často přetvařují není snad žádnou novinkou. Každý je sám sebou až v okamžiku, kdy se schová za nějakou masku. Z tříhodinové stopáže jsem měl neskutečný strach. Nicméně nesmírně pozitivní ohlasy všech mých oblíbenců mě ke zhlédnutí přinutily. Měl jsem stejný problém jako moje spolusledovatelka. Taktéž jsem měl problém udržet svoji pozornost na delší dobu. Rozhodně to nebylo tím, že jsme se na film koukali společně. Svojí nepozorností jsem vlastně ani o nic nepřišel. Příběh pojednává o totálně hnusné a neskutečně netalentované workoholičce, která se snaží prorazit. Její snaha však vyznívá dost naprázdno a tato workoholička bývá i přes svůj neatraktivní zevnějšek spíše prorážena. Nedivím se, že do snímku bylo třeba vložit dvě úchylné scénky(zákusek se smetanou a oslava nahoře i dole bez), jejichž prostřednictvím jsem udržel pozornost alespoň na chvíli, neboť něco tak divného puritánsky zaměřený člověk přeci jen nevídá a nezažívá denně. Proč byl snímek tak špatný jsem pochopil, až po nahlédnutí na režisérskou židli - ona tam celou dobu seděla cicina. Celkem mě zaskočilo, že vztah otce s dcerou napravilo až to, když si tatínek prohlédl svoji dceru nahou. Z mého pohledu je tento snímek jedním velkým a prázdným zklamáním. Mnoho povyku pro nic! (01.02.2017)

Nemci opäť dokazujú, že vedia. Toni Erdmann možno nebude pre každého, je to prevažne konverzačný film, ale mňa to bavilo. Film v jednoduchosti ukazuje pravdu na pozadí modernej doby a honby za kariérou a to, že kariéra ešte neznamená šťastie. Vydarený návrat otca, ktorý si vymyslel meno Toni Erdmann dcéra docení až oveľa neskôr, divák má však karty na stole a vidíme, že takýto život stojí za hovno. Pochválim vydarenú scénu dcéra spev - otec piáno v podstate u neznámych ľudí... Bulharský chlpatý kostým v byty na "nahej party" nemal chybu, dobre som sa zasmial. Stopáž 162 minút sa možno zdá náročná, ale zbehlo to ako voda. Takmer každý by dnes potreboval takého Toniho Erdmanna, aby nám pripomínal - Spomaľ a užívaj si!...80%. (22.01.2017)

Němčina je natolik odporný jazyk, že když do ní přeložíte prakticky jakoukoliv větu, bude to znít jako nadávka nebo výhrůžka. Pojďme si to zkusit na větě „Dneska ti ty šaty moc sluší, Olgo!“. Das Kleid passt dir heute sehr gut, Olga! Slyšíte to? Tu čirou nenávist? Tohle zakřičte někde na kalbě, přidejte typickou hitlerskou dikci a všichni začnou zdrhat v panice, že chcete obsadit diskotéku. A někdy nemusíte ani mluvit, stačí jedno malé úderné gesto; když někomu dáte k narozeninám květinu, říkáte tím „jsi skvělý člověk a já si tě vážím“, ale když mu dáte DVD s německou dechovkou, znamená to „doufám, že chcípneš na rakovinu žlučníku a tvoje děcka znásilní pedofilní Arab se syfilisem“. Takže jsem dlouho rozmýšlel, jestli si tuhle tříhodinovou skopčáckou psychárnu pustit a nakonec ve mně zvítězil ten zvídavej artovej pičus. První hodinu a půl jsem absolutně netušil, co si mám vlastně myslet a po zbytek stopáže jsem upadl do šílený depky, což ze mě po prostudování zdejších komentářů, kdy se u toho všichni údajně strašně smáli, dělá emočně labilní psychotickou zrůdu. Já se zasmál jen jednou a to když jsem se chtěl oběsit na nabíječce od notebooku a místo sebevraždy mi vlivem odkrvení mozku stouplo péro. (31.12.2016)

Dvouapůlhodinová německá tragikomedie o komplikovaném vztahu úspěšné businessmanky a jejího otce se sklony k sivému čtveráctví. Film obsahuje nezapomenutelné scény, přes svou délku rychle uběhne, teď po druhém zhlédnutí už musím říct, že délka je ospravedlnitelná a žádná scéna není zbytečná. Zvyšuji na pět. (09.07.2016)