Zabijáci rozkvetlého měsíce

KONEČNĚ film zabývající se útlakem [nebo přesněji systematickým vyvražďováním] původních amerických obyvatel – navíc s precizní filmařinou tý nejvyšší jakosti od mistra filmových gangsterek, Martina Scorseseho. I přes svou 3 a půl hodinovou dýlku jsou KILLERS OF THE FLOWER MOON strhující kriminální baladou a smutnou připomínkou systémovýho rasismu, která se v kinech objeví jednou za uherskej rok, a o to víc si ji cením. Nic nechybí, nic nepřebývá, žádná scéna není nadbytečná, natožpak zbytečná, všeho je tu tak akorát. Jen tak dál, Marty! (06.03.2024)

Neuveriteľné herecké výkony na čele s Dicapriom, ktorého som miestami nespoznával. 206 minút je síce veľa, ale nie natoľko, aby si neobsedel v kine. Počas nich sa Scorsesemu podarilo fantasticky vykresliť jednotlivé postavy a ich motívy. Rozbeh je trochu slabší a niektoré scény by sa mohli prestrihať, ale od pasáže po svadbe to perfektne ubehlo. (18.10.2023)

Banalita zla v americkém podání, přičemž "banalita" je synonymem každodennosti a obyčejnosti, nikoli však snadné čitelnosti. Scorsese potřebuje ty tři a půl hodiny, aby mohl s maximální znepokojivostí vykreslit paradoxy a absurdity v počínání lidí, kteří s podporou institucionalizovaného rasismu a pod záštitou svých vlastních pravd a idealizovaných hodnot mohli žít bok po boku s těmi, které zabíjeli. Při tom proti sobě staví na jedné straně mytologii jednoho národa, která koroduje adaptováním se na importovaný životní styl, respektive cizí mýtus blahobytu. Tragédie Osedžů spočívá v tom, že se pokoušeli přenastavit na cizí mýtus, který ale z pohledu bílých cizinců byl (a dodnes zůstává) myšlený jen pro ně samé a nikoli kohokoli jiného. Na straně druhé pak dostáváme zatvrzelou sebestřednost podpíranou vsugerovaným právem na blahobyt v zemi neomezených možností, což pak v praxi znamená že je dovoleno se ho domoci jakýmikoli prostředky na úkor druhých. Vyprávění důsledně zpřítomňuje, že zlo spočívá nikoli v nějakých morálních kotrmelcích, kterými by si jednotlivec ospravedlňoval své protivení se vůči dobru. Naopak podstata zla spočívá v naprostém racionálním ignorantství vůči čemukoli cizímu, včetně morálky. Zásadní oporu tomu skýtají vštípené role, vzory a ideály, kterým má člověk dostát, protože právě úsilí o jejich naplnění pomáhá nevidět cokoli jiného. Ale naštěstí tu ještě máme třetí stranu, kterou zastupují autority nikoli lokální nýbrž státní, které jsou ve Scorseseho typicky idealistickém vidění zcela imunní vůči kazům a pokušením okolního světa, protože jsou vybudovány přímo za účelem potírání zla. "Zabijáci rozkvetlého měsíce" nejen díky přítomnosti DiCapria představují reparát k "Vlkovi z Wall Street", kde Scorsese vykreslil zvrhlost egocentrismu a prospěchářství natolik okázale, až se jeho film pro mnohé kokoty stal zhmotněním jejich snů a aspirační laťkou. Tentokrát se v samotném hereckém projevu (počínaje DiCapriovým tlačeným humpoláctvím až po DeNira adaptujícícho mimiku Donalda Trumpa) i v cíleně pozvolném tempu záměrně jistí, aby jeho pohled na hodnoty Ameriky nebyl jakkoli zneužitelný v jejich pokračování - byť je to ale nakonec úsilí marné, protože přesvědčené rasisty a mamonáře nic externího stejně nezlomí. (19.11.2023)

Nejrychlejších tři a půl hodiny kinematografie. Úctyhodná délka ve mě budila respekt, ale uteklo to jako voda. DiCapriův zdegenerovaný škleb funguje a bavilo mě sledovat, jaká je to lidská zrůda. Chvílemi je až komické, co se tam děje a furt to ňák všem prochází. De Niro baťovsky drží město za koule, ovládá a manipuluje všechny a všechno a i přes veškeré utrpení, kterým si Osedžové prochází je to stále zábavný film, který stojí za to vidět. (02.01.2024)

Po prečítaní rovnomenného dokumentárneho románu, ktorý je doslova nabitý detailnými faktami, som sa na filmové spracovanie od velikána Scorseseho skutočne tešila. V tomto prípade absolútne rozumiem a súhlasím s 3,5h stopážou, pretože ide o nesmierne rozsiahly prípad, do ktorého bolo zapletených mnoho ľudí a jeho náležité spracovanie si vyžaduje ruku skúseného režiséra. Scorsese pristúpil k príbehu svedomito a poňal ho vcelku veľmi prehľadne. No už i tak spoznávame niektoré, relatívne dôležité postavy, bez možnosti hlbšej sondy ich charakteru. Film má svoje nesporné kvality. Dramaturgiu hudby, úchvatnú výpravu, úderné dialógy, niekoľko nádherných, až ikonických záberov. V neposlednom rade špičkové herectvo, no som nesmierne rada, že hlavnú hereckú trojku dotvára okrem Leonarda DiCapria a Roberta De Nira ženská predstaviteľka stvárňujúca Mollie Burkhart. Dostáva sa jej pomerne veľký priestor a to je dôležité, pretože toto je v prvom rade príbeh o indiánskom kmeni, na ktorom bola napáchaná veľká krutosť. Herectvo Lily Gladstone je dokonale prirodzené, postavené na minimalizme a vyžarovaní vnútornej sily ženy, ktorá nakoniec aj tak končí zlomená. To, že páni hrajúci dvoch dokonalých antihrdinov odvádzajú poctivú prácu asi nikoho príliš neprekvapí. Je vidieť, že absolvovali s členmi komunity Osageov niekoľko stretnutí a na svoje náročné role sa svedomito pripravovali. Lenže teraz napíšem jednu vec a viem, že asi málokto bude súhlasiť, no v tomto prípade ma ich známe hollywoodske tváre miestami vytrhávali z príbehu a z inak veľmi autenticky vystavaného prostredia. Napriek tomu, že ide o nesmierne silný a tragický príbeh plný korupcie, chamtivosti, zverstva a na druhej strane žiaľu, strachu a obetí, filmové spracovanie ma dokázalo emočne strhnúť iba chvíľami. Pomalý vývoj často pôsobil chladným dojmom a aspoň miestami by som uvítala väčšiu dynamiku. V každom prípade ide bez debaty o kvalitný titul, ktorý sa oplatí vidieť a to samozrejme na veľkom plátne. (20.10.2023)