Přirozený talent

Při závěrečném "ohňostroji" mě napadla jen jediná věc - ani sebelepší sportovní drama, i kdyby v něm hráli ti nejprovařenější hvězdy, režírovali by nejotřelejší režiséři a scénář psali sebelepší literární znalci, nemůže nikdy plnohodnotně nahradit reálné sportovní emoce! Přesně ty emoce, které zažijete přímo na stadionu (nebo třeba jen doma v gauči) při sledování svého oblíbeného týmu. (02.03.2011)

Upravit by si zasluhovalo úvodních 15 a závěrečných 10 minut, kde bylo více klišé a kýče než se sluší a patří, ubral bych také na nereálných úderech alá rozbité hodiny, ale jinak to byl velmi dobrý film se sportovní tematikou. Ještě bych volil jiný casting, Glenn Close se mi vůbec nelíbila a do role krásné "dámy v bílém" ani moc nehodila, což neznamená, že snižuji její herecké umění, to v žádném případě, i když na oscarovou nominaci to také zdaleka nebylo. (18.03.2013)

Když jsem byl před dvaceti lety malý, chodil do scouta a tam hrál baseball, byl tento film legenda. Teď jsem se k němu konečně dostal. Sice je poněkuď naivní a nevěrohodný, sází na scela standartní schéma, když všechno spěje k jedné hře kde pude o všechno, ale těžko se něco vyčítá, když má film eso takového kalibru jako je Robert Redford. Potěšila mě také nemalá role Wilforda Brimleyho, kterého si pamatuju z The Thing. (16.12.2009)

Klasicke schema - hrdina prichazi zachranuje rytíře slava pad rozhodujici zapas vse a nebo nic hrdina to dokazal. Tenhle film se me jako decku libil, ale dnes uz to neni nejak ono. Redford zde nepusobi dvakrat prirozene, zato scena ve ktere madsen zahyne pri chytani micku je okouzlujici. Nejsem si jisty, zda-li mela pusobit tak komicky, ale diky tak necekanemu a rychlemu smeteni bumpa baileyho ze stolu se priklanim k nazoru, ze se jedna o typicky priklad jak se rychlou a trochu prapodivnou cestou zbavit prebytecnych tuku ve scenari. Na druhou stranu filmu se stale neda uprit nekolik silnych vzruchovych momentu a vsem co pamatuji na sve mladi kdy s tatinkem hravali na farme baseball (kdy hravali odpalovanou na poli s jednim tenisakem gumakama a s nasadou od krumpace) zajiste navodi tento film jemne sladko-hořké nostalgicno (10.01.2006)

"Let's play ball!"     Keďže "najskvelejšiu hru na svete" nemám rád, dúfal som, že film nebude len o bejzbale, očakával som niečo v štýle filmu Field of Dreams, ktorý sa mi veľmi páčil a v ktorom bejzbal nie je to podstatné. Žiaľ, sklamal som sa, film je predovšetkým o bejzbale a všetko ostatné je v úzadí, na vedľajšej koľaji. Tak je to so psychológiou postáv, ktorá je veľmi plytká, tak je to s povrchnou romantickou linkou, ktorá vyznieva veľmi pateticky a podporuje ju v tom žiaľ aj hudba Randyho Newmana (inak výborného, hlavne v rozprávkach) a tak je to aj s plytkými vedľajšími dejovými linkami, ako sú intrigy v zákulisí, či snaha novinára o senzačný príbeh. Čo naopak vystupuje do popredia, je množstvo otravného klišé z takýchto športových filmov, ako večne žuvajúci a pľujúci realizačný tím, frajerské pózy hráčov, kvázi vtipné príhovory v šatni (trápny doktor), groteska na ihrisku v dobe, keď sa tímu nedarí a to všetko je prešpikované množstvom pátosu a prázdnymi rečami. Jednoducho takto namiešaný mix je pre mňa len veľmi ťažko stráviteľný a jeho otravnosť a nezáživnosť zmierňuje len výborný Robert Redford a čiastočne ešte femme fatale Kim Basinger vo svojom vrcholnom období. Glenn Close mi je dosť nesympatická a hodí sa mi skôr do role mrchy, než do role milej a príťažlivej dievčiny. Zisťujem, že režisérsky štýl Barryho Levinsona mi príliš nevyhovuje a jeho Rain Man (1988) musel byť zrejme len momentálny záchvev geniality a zhoda okolností. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (20.11.2021)