Rain Man

"Nikdo nedokáže propočítat kombinaci šesti balíčků současně." Tak tady bych si dovolil opravit, že to nedokáže nikdo kromě výborného řidiče autisty Rain Mana. Ten mě hrozně bavil, kdykoli neměl záchvat. Jakmile ho však dostal, tak ... o-ou. A namachrovaný Charlie mě nebavil vůbec. Nejdřív hýřil nepříjemnou arogancí a jeho překotnou změnu jsem mu prostě nevěřil. Já jsem totiž úplně normální, takže hned zjistím, kdo je na první metě a jelikož je úterý, tak mám ve 12:00 smažák. To je za 41 minut a 35 sekund. Teď už 23 sekund. (08.01.2019)

„Nemiešajte sa medzi nás. Je to moja rodina. Počujete? Nemiešajte sa medzi nás.“ Spoiler. Ťažko povedať, ako by táto pôvabná, poetická, vážna a pritom veľmi zábavná a svojská road movie dopadla, keby sa réžie chopil pôvodne zamýšľaný Spielberg a nie Levinson... ale asi nejak podobne. Výsledok je skvelý. Som rád, že Barry neodolal a dal si na konci cameo doktora, ktorý nikoho nesúdi, je v ňom veľmi, veľmi ľudský. Cruise, Hoffman a Valeria Golino rozohrávajú veľkú šachovú partiu, ktorej radi odpustíte miestami tlačenie na pílu, čo sa týka posolstva o za každú cenu polepšenom hajzlikovi. Na strane druhej, každému z nás by sa občas taký Rain Man zišiel, čo poviete? A treba dodať, že Hoffman je samozrejme skvelý a parádne si naštudoval ľudí s autizmom, ale bolo by neférové nepochváliť presvedčivého Cruisea, od ktorého toto v tej dobe ozaj nikto nečakal a sympaťáčku Golino, od ktorej pravdupovediac tiež nie. Možstvo scén pozostáva z bleskových dialógov náročných na pozornosť, je to slovný pingpong, ale krásny. Pochváliť musím koniec, ktorý je dojemný a smutný a pritom, keď sa nad tým zamyslíte, si uvedomíte, že lepšie to vlastne dopadnúť ani nemohlo: hlavný hrdina našiel zmysel života (a lásku), Ray svojho strateného mladšieho brata, skončil v profesionálnej a odbornej starostlivosti u muža, ktorý sa oňho desaťročia staral a jeho novonájdený mladší brat ho odteraz až do konca života bude pravidelne navštevovať. Neviem, prečo je to poňaté tak tragicky, veď je to vlastne happyend. Film na celom svete zarobil neskutočných 254 (stál 25). Mimochodom, famózna, pulzujúca, dynamická Zimmerova hudba pripomína skôr soundtrack k exotickému dobrodružstvu z povodia Amazonky, ale paradoxne sa sem skvele hodí. (27.12.2004)

Rain Man ani navzdory fantastickému a skutečně autentickému (nebo autistickému?) výkonu Dustina Hoffmana není o studii autismu, ani jiné nemoci, na to je příliš zjednodušený a hollywoodsky podbízivý. Je to velice pěkný, milý a vůbec ne složitý přiběh o cestě arogantního mladíka (excelující Tom Cruise) za emocionálním dospěním. Je příjemné se na to dívat, je něžné nechat se od toho pohladit po duši, ovšem o genialitě, či dokonalosti se hovořit nedá, Rain Man nemá přesah... Jeho úspěch však není žádným překvapením, Hoffmanovy kreace a představení té divácky atraktivní stránky autismu slaví zasloužený úspěch snad u všech sort diváků. 8/10 (24.12.2010)

V poloze arogantního yuppie Cruise přesvědčivý, protože toho nemusí zas tolik hrát. Náhlá proměna v milujícího bratra mi však vinou jeho K-martového herectví přišla krajně nevěrohodná, protože Tom je tak dobrý actor, jako Raymond řidič a já prostě nevím, jestli v posledním záběru za brýlemi Ray Ban skrýval smutek nebo úlevu.. Na druhou stranu absolutní respekt k výkonu Hoffmana a také Valerie Golino. Filmy s podobnou tématikou je nutno natočit vkusně a nepodbízivě, což Levinson hravě zvládl. (18.02.2009)

Charlie Babbitt udělal vtip. To se jednou potká paní Lahočná s paní Kostlivou a paní Kostlivá povídá tý paní Lahočný: „Tak mně nějak nehoří karma nebo co.“ No a ta Lahočná povídá tý paní Kostlivý: „No tak si tam dejte bombu, víte.“ Tak si tam dá bombu a potkaj se asi zase za tejden a ta Lahočná se ptá Kostlivý: „Tak copak paní, jestlipak vám už hoří ta karmá?“ A vona ta Kostlivá povídá: „Ale copak o tó, karma mi hoří dobře, ale já hledám barák.“ Charlie Babbitt udělal další vtip. Tentokrát čínský. 爸有性別與他的妻子和小約瑟夫說: „猴吃一個香蕉.“ Ten se povedl, že? Jsou věci, které prostě sednou. Dobrý vtip je jako poctivec ve vládě. Není žádný, ale dva tři se tak tváří. Stejně je tomu u filmu. Jednou za deset let padne mezi plebs solidně odsýpaný příběh, kterýžto film onen plebs vynese do oblak pro jeho lidskost a kvalitu ukázaných skutečností o autismu. Od těch dob je autismus něco víc, než nemoc. A tak nezbývá, než filmu, byť byl ve faktech zcela scestný, pogratulovat, protože pobavil stejně dobře jako dobrý vtip. Charlie Babbitt udělal... (25.06.2012)