Cobra Kai

Jsem v trochu nevýhodné situaci - jsem moc starý, abych se ztotožnil s linkou žáků, a moc mladý, abych se ztotožnil s generací učitelů (generací původního Karate Kida - nutno ale dodat, že krom monstrézně nudného a zbytečného výletu do Japonska mi to tlačení nostalgie nevadilo) - přesto to obstojně funguje a kdybych k jedné z těch generací patřil, asi bych si ten seriál mohl zamilovat. Takhle si to "jenom" trochu provinile užívám. Na každý pád musím závidět dnešní generaci teenagerů, které je dnes katerováno na takhle vysoké úrovni. Ne že bych dal na Xenu dopustit, ale za nás to nebylo. Má to v sobě relativní komplexnost, ambivalenci, a přitom to je pořád nepochybně seriál pro děti a děti ho budou schopné aspoň z většiny vstřebat díky těm okázale načrtnutým konfliktům a střetům, kdy se všichni se všemi přátelí a nepřátelí tak, aby to v důsledku rodinných vztahů a křivd minulosti dělalo největší problémy... Největší výtka za mě asi je, že linka na střední je zaplněná klišé a karikaturami možná zbytečně moc, někdy je seriál dalece za hranou směšnosti (v důsledku volnočasových aktivit studentů se život na škole a vlastně v celém městě stal hypernásilným místem, kde vás kdykoliv může zkopat banda teen karatistů), ale zatím v míře, kterou žánr snese. Chtělo by to ale ukončit - v třetí sérii tomu VÝRAZNĚ dochází dech. (13.01.2021)

Najlepší a najzábavnejší tínedžerský seriál široko-ďaleko. Celé to je optimisticky ladené a všetko naokolo proste funguje, či už toľko omieľaná nostalgia, postavy, alebo dej. Ešte aj karate scény sú 80-tkovo predpotopné presne tak, ako vo filme. A je zaujímavé sa na to pozrieť Johnnyho očami, ako sa vraví, každá minca má dve strany a tu to platí dvojnásobne. (15.09.2020)

Na Karate Kid moje generace kluků vyrostla a já nebyl výjimkou. Pak přišel remake s J. Chanem a mladým Smithem, a to už jsem nekousl. Pak přiletí seriál a já nemám slov. 30 let uteklo jako voda a jsme zpět. Vzpomínky, postavy, herci. Už jsem teď dokoukal druhou sérii a nemám slov. Perfektní práce. Herecky i režijně zmáknuté na 110% a pro nás zásah na tom nej místě. Fakt povedená záležitost! Hrozně moc a čekám už teď netrpělivě 3. sérii. Proč ale nedám 5*? z jednoho jediného, ale pro mě hrozně moc významného důvodu. Ta děcka. Jakoby se tvůrci soustředili na tu nostalgii a zapomněli na zdravý rozum. Což platí pouze u scén a příběhu těch dětí. Protože to děti jsou. Mají řešit svoje problémy. Ale tady se na ně klade hrozně moc tlaku a důrazu na jejich úsudek. Sakra děcko si nemá co rozhodovat, jestli bude nebo nebude bydlet u táty. Jen jeden z příkladů. A ty bojové scény. Děti se takto neperou , nemají a nebudou. Jako vystřižené z Van Damma.... to mi vadí, ale asi jediné. Jinam nářez a děkuji moc! (01.06.2019)

Tak jo, po shlédnutí celé série musím uznat, že takovou šupu jsem nečekal, velké překvapení pro fandy původního Karate Kida, neskutečná nostalgie, která funguje naplno. Už se nemohu dočkat druhé série. I druhá série byla naprosto špičková, opět hodně nostalgie, vzpomínání a životních lekcí a ten konec, neskutečně se těším na třetí řadu, to bude brutálka :) Třetí sérka brnkala na notu nostalgie ještě více než předešlé, je to fakt pecka :) 4 série opět parádička, opět brnká na 80/90, Krvavý sport, hudba z Rockyho, flashbacky, jsem zvědav s čím přijdou do pětky :) Pátá série opět bravurní, stála se tu laťku drží a brnkají na nostalgii naprosto famózně :) (28.05.2018)

„Dospělí chlapi se budou házet do bazénu!“ Nostalgie, 80. léta, limonádové trable, lehce umělé konflikty a rivalita. A staré dobré karate. První chlastá, čumí na staré fláky, žije sám a čistí septiky, druhému se daří v podnikání, má milující rodinu, je samý úsměv, vzor poctivosti. Johnny Lawrence a Daniel LaRusso. Když prvnímu jmenovanému nabourají milovaného Pontiaca, odchází z opravny s bonsají. Od kohopak ji asi dostal? Je úžasné vidět, jak tvůrci vzali z úvodní trilogie jen to smysluplné (staré dobré karate, slušně uchopené postavy) a obalili to dalšími nosnými prvky (včetně humoru) pro svoje mnohem bohatší vyprávění. Tohle dvacetiletí diváci nemůžou absolutně pobírat. Zázraky se dějí. Úsměvných až zoufalých snah o oživení dávno mrtvých kultů už tady nemálo bylo, tentokrát to vyšlo. Zaslouženě. Laťka zůstává vysoko, potěší i jedince, kteří nemají až tak vřelý vztah k původní filmové trilogii (ale samozřejmě je éra 80. let neminula). Já třeba ulítával spíš na prvním Karate tiger, kdy jsem si finální souboj s Kurtem McKinneym a šklebícím se belgickým Rusem Jean-Claudem přehrával několikrát za sebou. Jednotlivé série si drží kvalitu, ač samozřejmě rivalita mezi Johnnym a Dannym místy mírně nabírá na umělosti. Scénáristé holt hodně chtějí, aby se přiostřilo. Rovněž místy mnohé natahují a ve výsledku se toho v daný díl až tolik nestane. Občas se to zbytečně zavrtává do rodinného melodramatu. I vztahové peripetie jsou poměrně mdlé. Každopádně když to dějově vázne, každá epizoda nabídne pár vtipů, kdy mnohé z nich opravdu fungují. Prostě se sešel tým lidí, kteří nad výsledkem přemýšlejí a rozumějí oběma dobám. A hlavně nás vracejí do té, kterou jsme měli tak rádi. Je rovněž s podivem, že ústřední dvojka (Ralph Macchio a William Zabka) roky sbírala jen filmové drobky a pak přikluše s něčím, v čem funguje naprosto přirozeně. Paráda. „Nevymřelo karate v osmdesátkách?“ LEDEN 2022: Čtvrtá řada měla přijít s něčím novým, ale to se úplně nepovedlo. Sice hlásíme další velký návrat, Terry Silver, padouch z Karate Kid 3, ale najednou jsme v půlce série a uvědomíme si, že sledujeme prakticky to samé, občas přijde mrak, pak zase vysvitne slunce, vývoj postav i děje je víceméně nijaký. Scenáristické protahování rivality mezi ústřední dvojkou bylo až úsměvné. (22.09.2021)