Dubček

Pamätám sa, ako pred rokom českí novinári písali na margo filmu Masaryk, že taký film si Jan Masaryk nezaslúžil. To isté by sa dalo povedal v prípade filmu Dubček, no len v opačnom význame. A to preto, lebo Dubček naozaj nebol taký hrdina, ako film predstavuje. A práve preto nemôžem akceptovať, že v roku 2018 sa tu stavia pomník komunistickému politikovi. Ak by som odhliadol propagandu, tak by som aj tak dal max. 3 hviezdičky, keďže s výnimkou hlavného predstaviteľa hrali všetci herci teatrálne ako v markizáckych seriáloch. Celkovo, svojim poňatím je Dubček jednoduchý film. (23.04.2018)

Co mi zde hlavně chybí (kromě toho, že pro nedostatek peněz davové scény hraje pět lidí), je ona hlavní linie uvažování tehdejší naší elity - naprostá priorita je být komunistou, a teprve potom představitelem národa a státu. Právě z tohoto vnitřního a nepřekročitelného přesvědčení pramenila neschopnost těchto quasi vládců chovat se jako skuteční vládci své země. Kdyby takoví byli, museli by hned po první Brežněvově výhrůžce: nebudeš-li konat ty, budu konat já, vyhlásit mobilizaci. Možná by pak ani nepřijeli. Do Jugoslávie a Rumunska se také neodvážili. A kdyby i ano, nezdědili bychom dvacet a pohříchu i mnohem více let hanby. Právě o tom by podle mého měl film o Dubčekovi být, ale tento nebyl. (25.08.2018)

Dubček, známa osobnosť, si zaslúžil film, ale tento kúsok pôsobí tak, že jasne vidieť, že mal malý rozpočet. Má však prekvapivo počúvateľné dialógy, keďže sa tvorcovia zamerali hlavne na vyjednávanie v Moskve. Herci sú fajn, opäť hrajú prím ruskí herci, najviac ma zaujal rozhodne týpek čo hral Brežneva. Zo slovenských možno vyzdvihnúť samotného Dubčeka, teda Jastrabana, neopozeraný herec, ktorý vďaka vhodne napísanej postave mal čo hrať a hral dobre. Nielen jemu, ale aj Stanovi Královi museli dorobiť kúty na hlave a vyzeralo to amatérsky. Čudne na mňa pôsobí miešanie dokumentárnych záberov do hraného filmu, kľudne by sa film bez toho zaobišiel, žiadna časť príbehu si to vyslovene nepýtala. Groteskne tak zapôsobil na mňa napr. príhovor Dubčeka v rádiu kde sa mu vďaka dokumentárnemu strihu zrazu zmenil hlas. Cítim, že túto látku možno spracovať lepšie, snáď niekedy nabudúce. (24.08.2018)

Slovenská kinematografie mě začala být nesmírně symatická a proto jak mám možnost jít na něco od našich bratrů neváhám. Navíc tady mně to lákalo i tématicky. Alexandr Dubček je historická postava, která si jistě zaslouží svůj film. Zprácování jako úsporná komorní dialogovka by vůbec nevadilo i když v některých scénách (demonstrace na podporu Dubčeka ) bylo vidět, že se pracovalo opravdu s malým budgetem a to je fakt škoda. Co bych filmu vyčetl jsou dokumentární prostřihy, protože u mě platí buď film nebo dokument, kočkopsy moc neuznávám a i když se jednalo o krátké sekvence nepůsobí to dobře. Musel jsem si zvykat na kombinaci slovenština/anglické titulky, ale to není výtka. Možná si úplně nejsem jistý výběren Adriana pro roli Dubčeka, ne že by zahrál špatně, to ne, ale pokud si vybavuju tak měl Saša ostřejší rysy a takový přímý hubený dlouhý frňák. Chvalím tvůrce, že se jim povedlo navodit složitost situace a vykreslit charaktery jednotlivých postav. Tady bych zdůraznil jméno František Kriegel, protože tohle je pro mě skutečný hrdina 1968, kterýmu se nepochopitelně vyhýbá pozornost medií i veřejnosti, musel mít odvahu jak prase. Pokud jde o Dubčeka já s tvůrci tu glorifikaci nesdílím, osobně si myslím z toho co jsem o něm a kolem něj četl, že spíše vsadil vše na jednu kartu a byl hodně na kariéru, nechci se pouštět do větších rozborů já v 68 nemusel sedět v Kremlu s vidinou nejasnýho osudu. Dobře, že zazněli jména těch zmrdů co rusáčkům napsali at sem přijedou tanky a okupanti a vůbec jsem rád za film. Dneska když ta zkurvená rudá chátra zase otvírá hubu, diktuje podmínky, zpochybňuje historii včetně 1968 je dobrej každej film tohoto typu. (12.06.2018)

Nepochybuji o potřebnosti tohoto životopisného filmu, ale co mi velmi vadí je to, že tu je Dubček vykreslený jen v těch pozitivních, světlých barvách. Vadí mi ta neobjektivita! Když tu byl zmíněn rok 1978, kdy už byl docela obyčejným, ikdyž sledovaným občanem, proč tu nebyl aspoň náznakem zmíněn rok 1969. V tomto roce podepsal, jako předseda federálního shromáždění tak zvaný "pendrekový zákon", který umožňoval beztrestně potlačovat demonstrace proti okupaci. A to pouhý rok po 21.srpnu 1968! Velmi idylicky vyznívá i jeho krátké působení v politice po roce 1989. Jako, že on to myslel dobře a opět chtěl jen vrátit ten "socialismus s lidskou tváří", ale nikdo ho neposlouchal. Saša byl určitě pro mnoho lidí světýlko na konci černého tunelu, ale komunismus a socialismus jsou jen bludy, které jsou nesmyslné a tudíž nereformovatelné! Toď vše k Dubčekovi! (28.08.2018)