102 dalmatinů

O něco málo slabší než první díl, přesto stále zajímavé, stále vtipné, stále originální. Originální je v tomto případě zejména Gérard Depardieu, jehož role je prostě geniální. A právě on z tohoto filmu dělá zajímavou podívanou. Ale nezastírám, že jsem na to koukal právě kvůli mé oblíbené rase psů, kterou dalmatinové bezpochyby jsou. A papoušek, který si myslí, že je rotvajler, taktéž nemá chybu. Celé je to velmi zajímavé. Prostě pohodová rodinná oddechovka, u které se pobaví děti i dospělí a která se bude líbit celé rodině. A pokud máte doma nějakého pejska, tak o to víc vám bude ten film blízký. Dávám tři hvězdičky, protože toto hodnocení podle mě plně odpovídá. Film splňuje parametry rodinného filmu a není nijak špatný, takže je to snímek, odpovídající průměru. (11.05.2008)

bez Glenn Close by to bolo pre mňa nestráviteľné, pretože ústredná herecká dvojica je nudná, z úst oboch počujeme len trápne drby a so psíkmi je to to isté ako v diele prvom, atakisto je to aj s cruellou, ktorá na seba právom stháva všetku pozornosť a kradne film pre seba celý film, a tak mi aj hlúpe hlášky a disneyovské akože dojemné momenty pripadajú znesiteľnejšie... (18.06.2006)

Blbost, a tím myslím nehoráznou blbost. Tak ubohý scénář, tak toporné výkony a tak fádní režii jsem již dlouho neviděl. Nudný snímek zabalený do rádoby rozkošného hávu se snaží vytěžit zejména ze šťeňat, kterých si tu užijeme sice požehnaně, ale rozhodně méně než v předešlém dílu, sám tento fakt už svědčí o mnohém. Ačkoli se tvůrci snaží zavděčit i rodičům, propadávají se do čím dál větších sraček. Už nikdy víc. [TOP 19/6 47%] (26.12.2006)

Hlavní mužský hrdina "klaďas" mi byl nesympatický, už proto, že chodil jak hastroš - v zimě měl na sobě kabát a k tomu kraťasy... jednou jedinkrát se oblíkl, to když šel na rande s večeří v restauraci... bohužel tam to pokazil tím, že neuměl jíst špagety. Dále se mi nelíbilo zpracování filmu - námět solidní, ale některé moderní prvky prostě nemám rád. Nakonec ale dávám tři hvězdy - jednak kvůli snaze aspoň trochu pozvednout hodnocení, jednak kvůli jedné ze závěrečných scén "pečení" Glenn Close - to nemělo chybu. (26.12.2011)

Je na tom cosi fascinujícího a perverzního. Cruella de Vil je charakter, který vznikl explicitně proto, aby byl nenáviděn - ve filmech to je několikrát zmiňováno a postavy v obou verzích dokonce na konce explicitně finančně těží z toho, že Cruella je nenáviděna (v originálu prodáním písně o ní, v hraném remaku počítačové hry, kde je záporákem). Tento film otevírá její možnost rehabilitace, která je ale samozřejmě nemožná, protože celý tento svět existuje jen proto, abychom v něm tuto postavu nenáviděli. Je to svým způsobem existenciální peklo. Doktor Pavlov se může snažit o její převýchovu, seč může, ale dokud je její vězeňské číslo 6660, co se s tím dá vůbec dělat? Nakonec nejkladnější postavy ve filmu mají nejvíc jasno v tom, že Cruella bude vždy Cruella a myšlenka na její rehabilitaci je absurdní. Tenhle film je k tomu všemu nevědomky variací Mechanického pomeranče ohledně vztahu ke svobodné vůli. Je zábavné ty nezáměrné implikace promýšlet. (Přesto je ten film dost nesnesitelný a Close to tentokrát nedorovnává dostatečně. Vydržet u toho je výzva. Sám bych si přál, aby byl ten potenciál omotaný něčím zajímavějším.) (02.06.2021)