Pásky z Nagana

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ (03.03.2018)

Uf, jsem zase neskutečně dojat, i po 20 letech to má prostě neskutečnou váhu. A tohle vítězství bylo mnohem víc než jenom sport. A kdo říká něco jiného, neví o čem mluví. Sice jsem hokejový fanatik a hokej neskutečně miluju, ale tohle znamenalo i pro lidi, kteří dosud nesledovali hokej a nepřikládali tomu velkou váhu strašně moc. Spojilo to celý národ a bylo to něco neskutečného. Emoce, obrovské emoce. Kéž by se tohle někdy opakovalo:) (02.03.2018)

Tohle je velmi pravděpodobně první sportovní dokument, který jsem kdy viděl (na žádný jiný si opravdu nevzpomínám). A taky mě dostal... Je to bezvadně strukturované, dojemné a díky historicko-politickému kontextu to má zásadní přesah a nečekanou komplexnost. A samozřejmě je to taky krásná óda na Jágra, Haška a spoustu dalších národních hrdinů. Bravo, pane Hudečku! 90 % (11.03.2018)

Kdybych měla dělat statistiku a ptala se lidí od cca 15ti let, co jim říká Nagano, myslím, že naprostá většina by byla v obraze. Na to se totiž nedá a ani nechci zapomenout. Byla to tak obrovská emotivní nálož, o které se mně od té doby může snad jen zdát. Vidět zářícího Dominátora, potažmo celou partu na Staromáku....ne ne, to se snad už nevrátí. Škoda Ivana Hlinky, ten si to moc dlouho nevychutnal. Asi každá výhra má i svá negativa a tohle bylo moc smutný. Jinak bych se tady jen opakovala a opakovala......žádné hodnocení kamery, zpracování, režie a jinou kritiku tady nebudu psát ani omylem (stejně tomu nerozumím). A kluci si to v žádném případě nezaslouží! Ale byl to nerves jako hrom, že jo? (10.03.2018)

Jakkoli je autor Čech, (jako by) byl dokument natočen spíše pro zámořské obecenstvo, jelikož se nesoustředí pouze na dění na ledě, resp. na olympiádě v Naganu v roce 1998, ale stručně shrnuje i česko(slovensko)u historii po druhé světové válce až do zmiňovaného roku, a tím zasazuje naše vítězství do širšího rámce; tedy vysvětluje náš přinejmenším pohnutý vztah s Ruskem a co toto vítězství v polistopadové době znamenalo. S tím jde ruku v ruce i celá plejáda amerických či kanadských hokejistů či hokejových odborníků, nabízejících zajímavý vhled z druhé strany. Dokument je skvěle koncipován a ačkoli ve mně jako v té době sedmiletém neprobouzí žádné osobní vzpomínky, několikrát jsem se u něj dojal k slzám... 100% (30.10.2020)