Pásky z Nagana

Zajímalo by mě, jak by tento dokument hodnotili lidé ze zemí, které jsme v Naganu vyřadili, případně ze zemí, které tam ani nehrály. Nemá smysl skrývat zaujatost a hrdost na naganskou partu, která se určitě podepsala na tomto textu i na hvězdičkovém hodnocení. Dokument má světový formát, nejedná se jen o strohý sled událostí protkaný příběhy některých z klíčových účastníků, ale Ondřej Hudeček zapracovává i to, co se mi dějepisáři a dějepisářky snažili celý život vtloukat do hlavy - historické souvislosti. Určitě to není dokument pro každého. Pamětníci si moc dobře pamatují jak to všechno tehdy bylo. Myslím si ale, že každý fanoušek hokeje si to užije tak jako tak. Nebo by alespoň měl. Vždyť tropa David vs Goliáš je populární už kdovíkolik let. A celkově téma radosti není u lidí nepopulární. A jestli to tu čteš, Ondřeji - Dobrá práce. (03.03.2018)

To jsem si zas jednou nádherně poplakala, radostí i dojetím a tak vůbec. Nostalgie je holt sviňa. A jména jako Ivan Hlinka, Jaromír Jágr, Dominik Hašek a všech našich zlatých kluků dění roku 1998 jsou nesmazatelně uložena v mém malém českém srdíčku. Výborný sportovní dokument, v němž tvůrci dokázali brilantně sestříhat české dějiny, rozhovory, hokejová utkání a komentáře k nim. Mohu jen říct - s úctou, poklona, děkuji. (12.03.2018)

Svoboda (který z ovládané země utekl za snem hrát NHL) je Freedom. Tak se v překladu jmenuje střelec zlatého gólu na turnaji století a po odhalení žasne nejen novinář Tal Pinchevsky. Je to další střípek k dokonalosti někdejšího českého hokejového zázraku. Turnaj o otloukáncích z východního bloku, o národní hrdosti, pospolitosti, na který se nezapomíná. Úspěchu party okolo kapitána Vladimíra Růžičky se je tak něco nevyrovná, napadá mě památný výkon české fotbalové reprezentace z Eura 2004 s Nizozemskem, které vedlo už 2:0, ale Nedvěd, Koller, Rosický, Poborský a další výsledek otočili. A samozřejmě dvě zlaté medaile Ester Ledecké z roku 2018. Hudečkův dokument je velmi svižný, myšlenkově bohatý a pestrý, navrch s dosud nepublikovanými záběry. Nostalgie je mocná. (28.03.2018)

Pro mně osobně je strašně těžký oprostit se od emocí, které vě mně vyvolává slovo Nagano a okomentovat práci Ondry Hudečka, protože jak to řekl kanadský komentátor v tomto dokumentu "Jestli tohle s Vámi nic nedělá, tak nejste naživu". O Naganu jsem toho viděl tolik, vlastně snažím se vidět všechno, i zápasy si čas od času pustím, ale tady musím říct že Ondra odvedl výbornou práci, skvěle sestřihaný dokument, doplněn o mnoho rozhovorů/ postřehů a pohledu z "druhé strany". Možná kdyby bylo víc našich zlatých kluků a škoda, že se nepodařilo sehnat Great One, ale i tak příjemné zavzpomínání na něco, co už se nikdy nebude opakovat, nejde jen o to zlato, ale o celou to dobu do které to vítězství patří, ono se nám co jsme Nagano zažili to těžko vysvětluje těm, co o něm jen slyšeli, jak to řekl Robert Záruba, těžko se to dá popsat. Nagano je prostě takový rodinný známénko štěstí v srdci každýho Čecha, co s těma klukama prožil celou olympijskou zlatou cestu. V tomhle dokumentu mně došlo, že po první třetině z USA odcházeli z ledu outsideři a na druhou třetinu nastoupili šampioni. (03.03.2018)

Perfektní dokument, který k olympijskému Naganu - jeho hokejovému turnaji století - přistupuje zprvu hodně zeširoka a čím je blíž cíli, tím víc emocí a taktéž neskutečných vzpomínek - nejen na tuhle sportovní událost, ale i těch osobních, co jsem v dané zápasy dělal a jak vstřebával celonárodní euforii - přináší s neuvěřitelnou razanci. Je to tam, v srdci. Už dvacet let a bude navždy. Vzpomínka, která nezmizí. Je totiž ze ZLATA. (05.03.2018)