Pásky z Nagana

Američané ho mají ve Fort Knoxu, Rusové ve státní bance, Kanaďané na poličkách s trofejemi a my? My ho máme v srdci.. Profesionalismus zahraniční produkce, zběsilé tempo těžící z funkčního poměru archív - mluvící hlavy 4:1 a emotivní dopad. Přidanou hodnotou pro mě byli zdrcený Lou, nadhled a návrh na epitaf od Marca Crawforda, křížovkář Brett Hull, vtipné a zároveň obdivné filozofování Erica Lindrose ohledně nájezdu na Haška („Myslím, že nevěděl, co udělám. A když to nevěděl on, jak jsem to měl vědět já?“) a především prostor pro Theorena Fleuryho, který s kusem pravdy a imagem Jeffa Goldbluma otvíral staré rány stejně neurvale, jako si kdysi počínal na ledě. Některé věci byly notoricky známé, ale právě proložení glosami Severoameričanů spjatých s hokejem mi přineslo hrdost a ujištění, že to všechno nebyl jen sen. Ať už za tím stála Hlinkova taktika dostat o jeden gól míň než soupeř, litvínovské jádro, gumová páteř Dominika, fax od staré paní, nebo to, že Růžička junior byl jako dítě ubrečená bábovka, troufám si tvrdit, že něco jako Nagano se už nikdy nebude opakovat. Ale víte co.. Hlavně se z toho neposrat.. (28.03.2018)

Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. (04.03.2018)

Emoce se dají ždímat, neskutečně silně natočený dokument rezonující s ohledem na dobu, ve které se odehrával. Událost neztrácí na své síle ani po 20 letech. Za mě možná nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dal. 96%. PS: scéna, kdy se ptá moderátor, co znamená Svoboda anglicky dokáže vymyslet opravdu jenom život. (10.03.2018)

Uf, jsem zase neskutečně dojat, i po 20 letech to má prostě neskutečnou váhu. A tohle vítězství bylo mnohem víc než jenom sport. A kdo říká něco jiného, neví o čem mluví. Sice jsem hokejový fanatik a hokej neskutečně miluju, ale tohle znamenalo i pro lidi, kteří dosud nesledovali hokej a nepřikládali tomu velkou váhu strašně moc. Spojilo to celý národ a bylo to něco neskutečného. Emoce, obrovské emoce. Kéž by se tohle někdy opakovalo:) (02.03.2018)

Bezesporu největší úspěch českého sportu v minulém století. A to počítám všechny další tituly mistrů světa v hokeji, další sporty, Čáslavskou a Zátopka a mnoho jiných. Ale pořád chyběl hlavně kolektivní úspěch, který se v tomhle památném roce 1998 konečně podařil. Měli jsme sice obrovské štěstí, ale to už tak někdy prostě je a když se k tomu přidá ta správná parta hokejistů a hlavně Dominátor v brance, tak jsem si zase se slzou v oku připomněl ty chvíle, které jsem zažíval před dvaceti lety a které aspoň na nějaký čas stmelily náš národ. Je dost možné, že už se dalšího, podobného nedožiju, ale tenhle zlatý, japonský, ten si budu určitě pamatovat, až do zbytku svého života. (03.03.2018)