Svátek matek

V Americe je blaze, tudíž vše pro blaho mamin a jejich dětí. A Svátek scenáristů k tomu. Vypadá to totiž, že by jej scenáristický kvartet potřeboval. Jsou totiž naprosto vyždímaní. Sice jsem očekával přehlídku hysterčení, afektovaných výlevů, slzopudných i močopudných scén, a skutečně se mně toho dostalo měrou vrchovatou, ovšem záhadou je, proč ten scenáristický utrejch musel trvat trýznivé dvě hodiny. Garry Marshall, budiž mu země lehká, dělal vždy nekomplikované sračky, ovšem tohle je ultrasračka. A moc jí nepomáhá ani hvězdné obsazení, nemá totiž jak přijít s něčím, co by nezvládl i herec z telenovely. K mání jsou rozvedené, zadané i bohaté paničky a navrch jeden vdovec. Zpočátku to má vypadat, že mezi postavami není žádná provázanost, ovšem není tomu tak. Osudy postav se postupem času protnou. Ty, co se na začátku neměly rády, se začnou mít rády, ty, co se neznaly, se poznají a tak pořád, až se scenáristický kruh spojí v jeden dokonalý kruh, v němž se rasové a homofobní předsudky hází do koše a lidičky jsou mocinky šťastní, mocinky tolerantní a už je nikdy záchvat hysterie a depresivní stavy nepotkají. A nějak to celé souvisí s blížícím se Svátkem matek. Zdárně jsem nepochopil, proč se film tak jmenuje, když většina děje se odehrává před svátkem a v podstatě s ním ani extra nesouvisí. Film neobsahuje žádný vtip, tedy to, co by se za definici vtipu dalo pokládat. Když se nelze u filmu zabavit, zbývá jen vysoce korektní a naivně vystavěná senilní blbost, kterou neomlouvá ani účast Jennifer Aniston, Julie Roberts a Kate Hudson, ani to, že se jedná o poslední film Garryho Marshalla. Na tomhle počinu vážně není nic zajímavého a zábavného. 2/10 (25.04.2017)

Svátek matek je klasická hollywoodská agitační naivitka, plná šťastných, všechápajících a tolerantních postaviček, přesvědčující v každém záběru, každým slovem, veškeré diváky, o nádherném, jedinečném, neotřesitelném americkém rodinném snu, kde se všichni k sobě chovají tak krásně, ochotně a upřímně, že by z toho jeden fakt zvracel, jelikož ví, že k realitě to snad nemůže být ani kurevsky vzdálenější. V podstatě je to tudíž taková pohádka pro dospělé, matlající obecenstvu med kolem huby a kvalita těchto snímků pak spočívá vlastně jen v tom, jak snesitelně ten růžovoučký život bez mráčků tvůrci publiku ve výsledku podají. A jak se to tedy podařilo zpracovat v tomto případě? No, s odřenýma ušima to snesitelný je, a to hlavně díky sympatickému castingu a v několika scénách poměrně funkčně působícím emocím, nicméně těch negativ je přeci jen víc. Především zápletka, stojící na epizodních příbězích různých rodinek, v závěru propojených v jeden celek, působí hrozně nevýrazně a nezábavně, většinu postav pak zachraňují zmiňovaní herci, jinak je to ale panoptikum kýčovitých, nepřesvědčivých a nafrněných figurek, z nichž jsem si nenašel cestu ani k jedné z nich, dále zde zamrzí naprostá absence vtipnosti, a co se dramatických scén týče, tak to se jaksi též minulo s účinkem. Můj celkový dojem z této podívané je zkrátka takový rozkolísaný, budu tentokrát ale hodný, v podstatě mě to totiž vážně až tolik neiritovalo, a i v rámci podobně laděných falešných kýčů o bezchybném rodinném životě v júesej, se jedná o pěkný průměr. (15.01.2021)

No, nechce se mi tomu věřit, po traileru jsem si říkal, že půjde o průměrnou a spíše trapnou podívanou. Hodnotím teda v rámci žánru, samozřejmě to je jednohubka, která vám během pár dní rychle vyšumí z hlavy, ale prostě jo, líbilo se mi to. Julia Roberts i Jennifer Aniston dokonce i dost slušně hrají, Jennifer Aniston mě i nejednou rozesmála. Spíš silné tři, ale za to milé překvapení... :) (10.06.2016)

Mám hrozně rád filmy, o nichž moc nevím, prakticky nic od nich nečekám (tedy žádný zázrak) a oni mě přesto dostanou. Čekal jsem jen další průměrnou citově dramatickou komedii, ale dostal jsem dost zábavnou komedii. Dokonce i tradiční katarzi, která je ve své podstatě kýčovitá a neuvěřitelná, dokázal ten film podat pochopitelnou a přijatelnou formou, respektive tou nejuvěřitelnější (taková ta klasika, kdy lidi odmítají něco/někoho, jen proto, že to/ho neznají, ale při setkání s ním zjistí, že mají více společného než toho, co je, zdánlivě, rozděluje). A nebo prostě jen stárnu, měknu a začínají se mi líbit blbosti. kdo ví... (18.02.2018)

Začátek nestál za nic, ale postupem času se to docela rozjelo, takže jsem se místy celkem slušně bavila. Největší zásluhu na tom měla Jennifer Aniston, ovšem Jason Sudeikis taky nebyl špatný. Je však třeba zohlednit fakt, že v reálném životě nekončí všechno tak sluníčkově jako v téhle milé oddechovce, která svým obsahem osloví spíše ženy než muže. (55%) (31.05.2022)