Haškovy povídky ze starého mocnářství

Na předloze je žel velmi znát, že ji Hašek psal vysloveně jenom jako "chlebovku" za niž dostane příslušný honorář. K tomu je navíc potřeba přidat ideologický náboj padesátých let, aby člověk pochopil proč je ten film tam slabý. Na druhou stranu zde zdánlivě paradoxně září řada skvělých herců. Vetchý děj jim totiž dal obrovskou možnost zcela volně improvizovat a projevit tak svůj komediální talent, což tento film tahá z šedého průměru. Lepší tři hvězdičky... (10.09.2006)

Nemyslím si, že - na rozdíl od mnohých zapisovatelů - se tímto filmem udělala Haškovi dobrá služba. (Pár knih s Haškovými povídkami trvale k dispozici v kadiboudě na zahradě mi dělá mnohem větší potěšení.) Dobré obrazy se u Haška zjevují ze slov, nikoli z rozmáchlých gest, křiku, komolení slov (myslím si, že žádný kníže nemluvil tak debilně...) a podobně. Také podezírám dobu, že Haška zneužila pro své agitační záměry, jak tomu bylo u skro všech filmů této doby (dementě satirické útoky na aristokracii, buržoázní zastupitelské orgány, chuligány, kněží, patriarchální rodinu atd.). Stejně tak režim výběru povídek se řídil spíš prospěchem než kvalitou. Ale co, klidně se smějte, jen je třeba vědět s kým a proti komu. Pozn.: Na ukázku Haškov a (jemného) vtipu: "Potil jsem se a najednou udělalo se mně tak špatně, že nevěda, co činím, vyběhl jsem beze slova z jídelny, div nevyrazil dveře kuchyně, a hnal se zoufale na pavlač, kde našli mne skloněného přes zábradlí, ne jako hosta, ale jako člověka z rodiny, který chová se zcela nenuceně. Na hosta to bylo příliš hrozné, co jsem si dovolil... A dole na dvoře dva vepříci dívali se na mne okem vděčným a na ně pomalu mezi jinými padl i zlatý vlas roztomilé Markéty." (Trampoty pana Tenkráta, 1912) (17.02.2019)

Všechny povídky jsou dokonalé. Herci jsou zde zvoleni výtečně, s vybranou pečlivostí. Povídky zde karikují (nejen monarchistickou) společnost, ve které se všichni poznáme. Dle mého názoru nejlepší povídka byla hned ta úvodní - aneb jak pan šlechtic vařil polívku pro chudé děti. Věta "ja sam tej chudej cholota ufaším!" neměla chybu. (22.01.2012)

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). (16.01.2016)

Půvabný kaleidoskop ve víru atmosféry posledních let c. k. monarchie před světovou válkou. Pro mne dosud neznámý režisér Miroslav Hubáček dokázal do svého snímku sesbírat spoustu výborných prvorepublikových herců a za jejich účasti výborně přenést na plátno humor z povídek Jaroslava Haška. Dýchá z toho ohromné kouzlo osobitě stylizované mluvy, a pak ti úžasní herci...! Je zábavnější aristokrat František Smolík v doprovodu poldy Jaroslava Vojty, Pivcův rázní starosta, nebo malý rodinný souboj s tragikomickým poselstvím ohledně poctivého úředníčka v podání jako vždy neodolatelného Ládi Peška? K absolutní spokojenosti bych už jen postrádal přítomnost osobnosti samotného Jaroslava Haška, třebas klidně mezi jednotlivými povídky. 85% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (28.12.2019)