Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (757)
Einige Bemerkungen zum Kult: 1) Vzájemný vztah protivníků ve filmu "Šerif nemá odpoledne čas", u nějž se František v kině učí boxovat, je analogický vztahu mezi Františkem a jeho soupeřem, s nímž se chystá utkat v pěstním souboji: V obou případech padouch chrstne hrdinovi do obličeje nápoj (u Františka je to pěna z piva) v souvislosti s výzvou k nenavštěvování zdejšího lokálu. Tento vztah však probíhá v opačném směru, neboť v prvém případě původně hrdina vyzývá padoucha, ve druhém padouch hrdinu. 2) Sotva by dnes ještě někomu mohl připadat humorný gag, při němž trenér juda nemůže hnout s novým adeptem, nevěda, že ten je držen za šos zavřenými dveřmi. Přesto se při tomto marném zápase divákovy vnitřnosti svíjejí smíchy, neboť vědí, že toto se děje, aby mohlo zaznít posvátné "STS Chvojkovice-Brod", původně zřejmě jen okrajově připojená replika (STS = Strojně-traktorová stanice). A to je právě to kultické: Úkon, který musí být vykonán, slova, která musejí být pronesena, stále znova, nezměnitelně. 3) Až nějaký budoucí národní umělec zfilmuje dějiny Divadla Járy Cimrmana, neměl by tam chybět okamžik, kdy oba velcí Rekonstruktoři přicházejí za jedním z našich předních recitátorů dr. Bruknerem a oznamují mu, že pro něj mají titulní roli ve svém novém filmu. ()
Velmi vtipná podívaná, ale na komerčních stanicích u ní funguje otravný kolovrátek, takže jediná rada je po pěti (u někoho možná po deseti) reprízách nemilosrdně ignorovat. Fajnový Luděk Sobota se vyčerpal jedním filmem a to je taky problém snímku. Smoljak a Svěrák film zkrátka přecpali tolika hláškami a dvojsmysli, že je místy až teatrální. Ale možná to přijde jen mně... ()
Dnes to sleduju v televizi a uvědomuju si, že jsem ještě nehodnotil. :-) Co dodat ke komedii, kde co věta, to perla a hláška, která sice tepe tehdy módní grafy úspěchu a kondice a "nešvary" na pracovištích, ale to vše tak nějak bokem, mimochodem, aby se neřeklo, důležitější je postava mladíka ve velkém městě, který zde udělá terno svou poctivostí. Nebýt onoho úžasného nadhledu, byla by to nuda, jistě, ale právě tím film získal další vrstvy navíc. ()
Luďka Sobotu opravdu nemusím a tohle je jedna ze dvou výjimek, kdy se mi jeho herecký projev líbil. Ve spojení s chytrým humorem scénáristické dvojky Svěrák-Smoljak a režijním umem Oldřicha Lipského vznikla nadčasová lidová komedie, která se pravidelně objevuje na televizní obrazovce a nachází stále nové diváky. Celkový dojem: 90 %. Řada scén z filmu zlidověla, osobně mám nejradši scény s psychiatrem Chocholouškem a se Smoljakem varujícím před škodlivostí úplatků. ()
Hlášku s "prďolou" člověk zná, aniž by viděl film, z něhož pochází, což byl vlastně dosud i můj případ. Název filmu je hodně zavádějící - čekal jsem od něj před zhlédnutím upřímně něco úplně jiného. Scenáristicky je v tom hodně cítit rukopis dua Svěrák-Smoljak: Jde o vcelku jednoduchý příběh, ten však disponuje zajímavým prvotním nápadem, jenž odstartuje šílený kolotoč událostí. Luděk Sobota se do role nešikovného trouby opravdu hodil, takže mu člověk odpustil onen místy otravný herecký projev. Nejvíce mě pobavily scénky se psem Gregorem a panem Chocholouškem, který to neměl s Arnošty vůbec jednoduché. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
- Pri písaní došlo k významnejšej zmene v scenári, ovplyvňujúcom režijnú a výtvarnú koncepciu filmu, vrátane rozšírenie niektorých scén. Za neskoré dodanie dodatkového plánu informujúce o týchto zmenách vedenia bola výrobná skupina filmu pokutovaná. [Zdroj] (Raccoon.city)
- Streda 27.9. bola v roku 1972, teda nie v roku vzniku filmu 1974. (mikinko51)
Reklama