Jáchyme, hoď ho do stroje!

Ne všem hvězdám předválečného filmu bylo dopřáno důstojně zakončit svou kariéru (pokud se ve stáří před kameru vůbec dostaly). Jáchym - krom toho, že je to opravdu povedená sranda - má zásluhu v tom, že toto umožnil Věře Ferbasové, v jejímž verbálním projevu stále slyšíme toho diblíka ze 30. let. Autorská dvojice S+S se uvedla velmi zdařile a zahájila sérii filmů narvaných hláškama (tady já osobně mám nejradši "třeba se vás plachej"), časem jsem se smířil i s Martou Vančurovou, která do tohohle žánru moc nepasuje. A nakonec, ukažte mi jinej film, v němž se představitel titulní role (Petr Brukner - programátor Jáchym) mihne asi na deset vteřin. (05.02.2012)

První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. (05.11.2007)

Hýk hýk Luďu úplně nesnáším, a obzvlášť v těchto letech, ale na druhou stranu je tu spousta jiných parádiček, Dr. Chocholoušek a jeho: Vy nás ale zásobujete, pane Karfík:-), Pan Karfík a jeho: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš! a samozřejmě zřejmě slušnej oddíl STS Chvojkovice-Brod. Další nesmrtelný z dílny mistra Oldřicha, i když z druhé řady. (19.01.2012)

Jediný případ sobotovského blba, který dokázal být opravdu vtipný. Vedle skutečně vynikajícího Luďka Soboty, který celý film bez škobrtnutí táhne je největší zásluha na nezapomenutelnosti tohoto filmu na scénáři Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Jak je u nich zvykem, celý film nacpali neuvěřitelným množstvím úžasných vtipů, hlášek, narážek a kravin, že vám nedají vydechnout od smíchu! Přes všechny tyto kvality se jedná o jeden z jejich nejméně zabavných počinů. To jen dokazuje, jací jsou to géniové. (18.01.2008)

Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... (17.11.2006)