Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (755)
Velmi vtipná podívaná, ale na komerčních stanicích u ní funguje otravný kolovrátek, takže jediná rada je po pěti (u někoho možná po deseti) reprízách nemilosrdně ignorovat. Fajnový Luděk Sobota se vyčerpal jedním filmem a to je taky problém snímku. Smoljak a Svěrák film zkrátka přecpali tolika hláškami a dvojsmysli, že je místy až teatrální. Ale možná to přijde jen mně... ()
Na crazy komédie sme mali v Československu hneď dvoch machrov. Vorlíčka a Lipského. Obidvaja boli geniálni. Mali občas slabšie chvíľky, ale medzi tie určite nepatrí Jáchyme, hoď ho do stroje!. Mne táto komédia pripadá vtipnejšia, ako hocičo s Funésom. Z toho mi vychádza, že zlaté časy našej komédie boli ešte hodnotnejšie, ako tie francúzske. Kultová hláška v každej scéne, čo by sme chceli ešte viac.... ()
Náš ústav se mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně… Kolikrát sestro? …třikrát za deset let. Chocholoušek, Donald, čepující prďola, nebohý uklízeč, minimalista Uko Yeshita, STS Chvojkovice – Brod, úplatky, vysušení, vylovení, odbahnění, rozklepaný nýtek… Co k tomu dodat? Idiot Luděk Sobota, zvaný též Jakožeherec, prostě musí podat vynikající výkon, když mu někdo napíše roli na tělo. On vlastně nehrál, on se choval tak jako normálně. Kolik třešní, tolik višní. ()
Filmový debut scénáristické dvojky Svěrák-Smoljak se nese ve znamení kvalitní crazy komedie a také křečovité snahy udělat vtip za každou cenu. Jáchym se snaží být nasycený gagy, ale v té záplavě nedotažených pokusů a náběhů se člověk přeci jen trochu ztrácí. Přesto Donald, Chocholoušek a STS Chvojkovice Brod patří dnes neodmyslitelně do českého kulturního kánonu a ačkoli Jáchym nedosahuje kvality mnoha pozdějších okusů cimrmanologické dvojky, pořád se na něj dá dívat s úsměvem a bez pocitu trapnosti. A vizionářská karikatura autoservisu, kde se zaměstnanci sledují prostřednictvím průmyslových kamer a dohlíží na ně starostlivý psycholog... jó, ta dneska sedí. ()
První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- V tomto filmu hráli skoro všichni v té době aktivní herci Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak (Karfík), Zdeněk Svěrák (Klásek), Oldřich Unger (předseda výstavního výboru), Jaroslav Weigel (zahajovatel výstavy japonského malíře), Miloň Čepelka (překladatel), Jaroslav Vozáb (moderátor výstavy psů), Pavel Vondruška (hlasatel na utkání juda), Petr Brukner (Jáchym) a František Petiška (hlasatel na závodech automobilů). Jediný, kdo z aktivních herců Divadla Járy Cimrmana ve filmu nebyl, byl Jan Klusák. Důvodem jeho neobsazení byl i zákaz účinkování na Barrandově. (mnaucz)
- Dva hlavní protagonisté z fiktivního filmu „Šerif nemá odpoledne čas“ jsou René Přibil (šerif) a Jaroslav Tomsa. Věta „Slezte z toho lustru, Donalde“ je nepochybně jednou z kultovních hlášek české kinematografie. (Robbi)
- Zaměstnanci mají na kapse montérek nápis „service“. Je třeba si uvědomit, že vše západní či anglosaské bylo v zemi zakázáno, a to včetně názvů hudebních skupin. Jednalo se tedy nejspíše o ironii na snahu servisu po světovosti, a proto nápis prošel. (sator)
Reklama