Marecek, Pass Me the Pen!
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiří Sovák, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Míla Myslíková, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jiří Schmitzer (více)Obsahy(1)
Jiří Kroupa, mistr v továrně na zemědělské stroje, je závodní radou donucen zasednout do lavice večerní průmyslovky. Potřebuje si totiž zvýšit kvalifikaci, aby mohl zůstat ve funkci i po chystané modernizaci podniku. S ním do lavic usedá pestrá směsice studentů - šplhoun Hujer, koketní paní Týfová, třídní rošťáci Tuček a Šlajs, zmatkář Plha nebo věčný ospalec Dudek. Zkrátka chybí jen Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. Přestože jsou to vesměs lidé středního věku, znovu se mění ve školáky. Opisují, žalují, zdržují vyučování a na zvonění čekají jako na vysvobození. Lžou, že nedostali domácí úkol, tropí si žerty ze sebe i z učitelů. Stejně osobitými postavičkami jako žáci jsou i jejich učitelé, mezi nimiž vyniká svérázný chemikář, češtinář Hrbolek nebo třídní Janda, který si musí během školního roku se svými odrostlými žáky vytrpět řadu obtíží, jako třeba nečekané třídní schůzky s hojnou účastí, zejména rodiny Hujerovy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (987)
Jiří Sovák - (Jiří Kroupa st.) +++ Jiří Schmitzer - (Jiří Kroupa ml.) +++ Iva Janžurová - (Týfová) +++ Josef Kemr - (Plha) +++ Ladislav Smoljak - (Tuček) +++ Zdeněk Svěrák - (Šlajs) +++ Josef Abrham - (Janda) +++ Taťjána Medvecká - (Eva Tůmová) +++ Milena Dvorská - (Outratová) +++ Jaroslava Obermaierová - (Ziková) +++ František Filipovský - (Chemikář) +++ Petr Nárožný - (Týfa) +++ Pavel Vondruška - (Svátek) +++ Tomáš Holý - (žák) +++ Hudba: Svatopluk Havelka +++ Namět a scénář: Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak _________________ Tak toto je naozaj klasika, pri ktorej nechapem, ako som ju mohol cely cas tolko ignorovat. Sovák je perfektny, hlavne este to by chybalo, aby syn ucil otca matematiku, to je predsa pod jeho uroven :-) Je tu spusta kvalitnych a humornych dialogov. Najviac sa mi pacila zapletka "Stretneme sa na cintorine". Proste jedna z najlepsich ceskych komedii...................16.10.2008 ()
nojo, klasika....kdo by neznal stále nepřítomného hliníka a věčně se hlásícího plhu, který dychtil po vědění.....musím se přiznat, že já patřil k těm, co se hlásili jen v kritickejch situacích,,,ty byly celkem dvě,,,,,jedna, když na mě přišlo náhle kakání a druhá, když sem si zapoměl bačkůrky,,,vlastně, eště byla třetí,,,pomoc příteli v nouzi...stalo se to v okamžiku kdy do třídy vlítnul ředitel na nečekanou inspekci,,,byl to typ člověka, kterej očekával oboustranou aktivitu, a protože s učitelem smě měli fér dohodu, že ho necháme 45 minut prospat a von nás nechá vzadu tiše mastit texas holdem, koukal z toho teď docela průser,,,hlavně bylo jasný že nestačí jenom projevit zájem, ale je potřeba taky něco mlhavě tušit..... naštěstí členové poker teamu zachovali chladnou hlavu a vymysleli plán....o pár vteřin později přistála mistrovi na brejlích papírová kulička s návodem..................pravá - vím...levá - nevím, nevyvolávat!... za chvíli profesor vyslovil svou první otázku ke třídě a zvedl se celý prales rukou.....je pravda že většina byla levejch, ale prává se vždycky aspoň jedna našla....a bluff zase jendou slavil úspěch.....to byly ony tři situace, ve kterých sem exceloval, ale jinak jak říkám, ruce v kapsách.... a stejně tak jeden můj kolega, který se naopak zase styděl za to, že "ví"...jednou, v červnu, zrovna den po tom, co si nechal u kadeřníka umotat svůj letní sestřih, mu naše postarší, mírně prošedivělá s mastnou pletí, profesorka pres dějiny, právě během probírání nacismu vyčinila slovy: "tak když znáš odpověď, jene, tak proč se nepřihlásíš, proč proboha nezvedneš ruku když to víš?"...a jenda si přejel hranou ruky svojí holou lebku a povídá: " na to ale máte sakra řídkýho kníra, abych kůli vám zvedal ruku"... ()
Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. ()
„Hujer, metelesku blesku! Nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším. Hliník se vodstěhoval do Humpolce! Marečku, podejte mi pero!“ Jen výčet těch nejlepších hlášek z jedné z nejlepších komedií dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Režisér Oldřich Lipský se už v roce 1976 mohl díky filmům jako Happy End, „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ nebo Jáchyme, hoď ho do stroje! řadit mezi nejschopnější filmové tvůrce československého filmu, kdy měl sice již na kontě ambicióznější projekty (a například Tajemství hradu v Karpatech měl ještě před sebou), inteligentní humor ovšem udělal své a mohla tak vzniknout legendární komedie, která se i téměř 50 let od premiéry nepřestává citovat. Spousty fantastických hlášek, ještě fantastičtějších herců, které tyto hlášky předali světu a konfrontace dvou generací a především vysokého ega s realitou. Napsat povedené hlášky je jedna věc, obsadit ideální herce, kteří budou mít velkou zásluhu na zkultovnění hlášek věc druhá. Lipský se tak mohl opřít o zásobu neskutečně talentovaných herců, které následně jen stačilo předvést jejich maximum. Fantastický Jiří Sovák v roli Kroupy a jeho ještě tehdy mladý syn Jiří Schmitzer v roli Kroupy ml. (Kroupa je vůl!), Josef Kemr jako krapet jednodušší skladník Plha, Václav Lohniský v roli legendárního Hujera, duo Šlajs a Tuček, kdy si třídní šašky zahráli sami Svěrák a Smoljak či Tomáš Holý ve své první filmové roli. Zapomínat by se ovšem nemělo ani na Hrbolka v podání Františka Kolaříka, Iva Janžurovou jako Týfovou či Petra Nárožného v roli pana Týfy. Vyjmenovávat tu jednotlivá jména castingu by zabralo ještě hodně dlouho, klíčové ovšem bylo, že každý herec ke své roli ideálně padl a těžko si typově představit casting v jiné podobě. Matikář Janda v podání Josefa Abrháma budiž jedním příkladem za všechny. Žáci večerní školy se zájem o dodatečnou maturitu stereotypně vyplňují role v průměrné třídě na střední škole, komedie z dílny Svěráka a Smoljaka nikdy neztratí své kouzlo díky lidovosti a čerpání ze skutečných příhod a zážitků do těch nejzábavnějších filmových zážitků. Byť se nejedná film o s typickými hrdiny filmů ze školního prostředí, spolu s Cestou do hlubin študákovy duše a Školou základem života se nejspíš paradoxně jedná o nejlepší český film ze školního prostředí, kterému se v budoucnu zvládl alespoň vyrovnat možná jenom Vrať se do hrobu! Milana Šteindlera. Rafinovanost „Marečku, podejte mi pero!“ by měla být být ideálně doceněná. „Marečku, podejte mi pero!“ diváka chytne už na samotném začátku, kdy začne znít veselá hudba Svatopluka Havelky (ústřední hudební motiv nemá chybu) a i když tato komedie zdánlivě nesvádí k žádné autorské invenci, přesto je snadné odpozorovat, že film vede ruka schopná a zkušená, s každým zhlédnutím se navíc musí ocenit velmi živá kamera, kdy alespoň po řemeslné stránce bývá „Marečku, podejte mi pero!“ neprávem podceňován. Nejzásadnější je ovšem fakt, že tohle rozhodně není film nějakého režimu, jehož živnost by trvala pouze do 17. 11. 1989. Očividná nesmrtelnost tohoto filmu v dnešní době je nejspíš jedním důkazem za všechny. Exprezident Václav Klaus označil „Marečku, podejte mi pero!“ za děsivě špatný film, protože dobu minulého režimu předvádí v příliš pozitivním duchu. Lupič propisek v tomto krapet primitivním pohledu nezklamal, kdy v tomto případě chybí nadhled a porozumění nad tím, že tato komediální klasika, byť natočená v roce 1976 a pod dozorem soudruhů, nezvládala vyvolávat úsměv od ucha k uchu jen v době socialismu, ale zvládá to i dodnes. Tahle je komedie je tak fenomenální, že si při ní vlastně člověk ani neuvědomí dobu jejího vzniku, jen se nechá pohlcovat fantastickými postavami sršící fantastickou hlášku za druhou a začne doufat, že Hliníkovi v Humpolci vede.... () (méně) (více)
Československí tvorci dôb dávno minulých mali schopnosť natočiť legendárne vianočné komédie, v druhom slede tie, čo sa vysielajú na veľkú noc a Oldřichovi Lipskému sa podarilo dokonca natočiť komédiu, ktorá sa stala konco- augustovou televíznou klasikou. Klobúk dole. V Lipského filme znova všetko perfektne funguje, scenár, réžia, herci, nesmrteľné hlášky. Takže nebudem písať znova to, čo pri každom jeho druhom filme, videli sme predsa všetci 10x, 10x ešte uvidíme a poznáme to naspamäť, ako najobľúbenejšiu básničku zo strednej školy. Ja si už vlastne na žiadnu nespomínam:). ()
Galerie (55)
Zajímavosti (78)
- Když Plha (Josef Kemr) čte školní řád, tak zmiňuje i třídní schůzky a říká, že „rodiče jsou staří a ta dráha taky není zadarmo“ a že jsou z Kojčic. To je až u Pelhřimova, což utratí nejen za dráhu, ale ještě i za autobus, protože Kojčicemi u Pelhřimova nevede železniční trať a tudíž tam ani není železniční stanice či zastávka. (Teimei)
- Šlo o první film dvojice Zdeněk Svěrák – Ladislav Smoljak vydaný na DVD. (mnaucz)
- Tak jako mnoho postav z tohoto filmu má i Hliník svůj skutečný předobraz. Když Zdeněk Svěrák začínal studium gymnázia, byl do jeho třídy zapsán jakýsi Oliverius, kterého však studenti nikdy nepoznali, protože se údajně odstěhoval. (TomasSlach)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Zemřel herec Jiří Hálek
Ve věku 90 let nás včera opustil český filmový, televizní a divadelní herec Jiří Hálek. Rodným jménem Hugo Frischmann vystudoval pražskou DAMU a ve filmu se poprvé objevil v roce 1948 v kraťasu… (více)
Zemřel herec Jan Skopeček
Ve věku 94 let zemřel herec a dramatik Jan Skopeček. Skopeček, jenž měl na kontě přes 150 filmových i televizních rolí, patřil rovněž mezi zakladatele Divadla pod Palmovkou. Mezi jeho nejznámější… (více)
Retro biják 60. – 90. let
Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)
Reklama