„Marečku, podejte mi pero!“

Skvělá komedie, kterou by si měli připomenout ti, kteří pranýřují potomky kvůli známkám. Zejména sami autoři Svěrák se Smoljakem v roli “šikanátorů” se povedli. Ovšem mrzí mě odstrašující vztah otce se synem, který oba Jirkové měli, dlouho před i po filmu. A ta nehoda, která mohla být i příčinou - ne že bych se ho zastával. I když syna pustili z basy za dobré chování dříve a prakticky nikdy nepřestal být v branži úspěšný, během let fyzicky sešel -  cigarety a alkohol, co jiného. Ale… no. Lepší je nekazit si dojem z filmu, ať už jste o tom četli kdovíkolik. (12.01.2023)

Téměř geniální komedie ze školních lavic. Co na tom, že zde hrají hlavní úlohu rodičové, kteří si přišli doplnit vzdělání. V podání takové eskadry výborných herců se člověk dočká mnohem humornějších a uvěřitelnějších situací, než v kdejaké přiblblé americké teen komedie. Skvělé herecké výkony v podání Sováka, Svěráka, Smoljaka, Janžurové, nebo Kemra – co víc si může divák přát. Zvláště když se u toho dosyta nasměje. Že já vůl taky nenosil něco ze své zahrádky… (07.04.2018)

V této československé komedii komedií se podíváme do rodiny Kroupovic,kterou nám zahrála rodina Schmitzerovic a to v době socialismu,přesněji zaměřené na otázku tehdejšího školství a zjistíme,že ten život nebyl zas tak šedivý,jak nám vykreslují dnešní média,ale že se dala zažít také spousta legrace minimálně na tom filmovém plátně to zábava byla.Vidíme zde,jak tehdy to školství fungovalo,že to bylo o personě toho daného učitele,jak vám tu látku dokázal podat a vám stačilo už jen poslouchat a už jste se pak nemusel nic doučovat.Dnes to funguje tak,že vám řeknou,ať se to naučíte doma sám,najdi si to na internetu,třeba na wikipedii,kde nemusí být pravdivé informace a já tě pak z toho vyzkouším.Představte si,že by se tento film natočili v této době se stejným scénářem i dialogy.Myslím si,že by z toho byl pěkný paskvil,jelikož tento film je založen především na skvělých hereckých výkonech,protože,co herec,to unikát.Nedokážu si představit z plejády dnešních herců,že by ty role přesvědčivě zahráli,protože mi poslední dobou připadá,že dnešní herci neumí hrát ale že jen přehrávají a to je velký rozdíl a v konečném výsledku je to znát.Snímek se stal kultovním hlavně díky dobře napsanému scénaři,vtipně napsanými dialogy,hláškami,které doslova zlidověly,ale hlavně kvůli bezkonkurenčně dobře zahráním postav zejména v podání Jiřího Sováka a jeho syna Jiřího Schmitzera nebo v podlézavosti Hujera v podání Václava Lohniského,která nemá v novodobé historii československé kinematografie obdoby.On ten herec hrál většinou fakt ujetý frajery,např.zloděj z Arabely ad.Pak musíme připomenout uhihňanou Evu Týfovou v podání Ivy Janžurový a její skoro milostná avantýra se starším Kroupou a zejména František Kovářík v roli profesora Hrbolka,který se nechá ukecat vychcaným Šlajsem a Tučkem k zazpívání Prší,prší.A samozřejmě mnoho dalších.Nemůžu je vyjmenovávat všechny,na to by mi nestačil ani jeden den.Za mě 100%. (22.01.2021)

Napriek tomu, že táto legendárna česká komédia nepatrí ani do mojej top 3 českých komédií, aj tak je to za plný počet. A to niečo o kvalite hlavne socialistických filmov niečo svedčí. Vynikajúci Sovák a nezabudnuteľné hlášky, niektoré už zľudoveli a niektoré sú tak nenápadne vsadené do filmu, že človek si ich všimne až na piate sledovanie. Neviem, čo Smoljak so Svěrákom mohli ešte napísať do scenára, aby ulahodili niektorým, ktorí tu píšu, že je to "normalizačná sračka", "socialistická agitka" alebo "komunistický fekál". To už je fakt na diagnózu. (01.01.2022)

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)