Happy End

Nikdy bych nečekal, že takový masterpiece natočí režisér, který s filmovou vlnou šedesátých let vlastně neměl nic společného. Převrácení dějové linie dává do rozporu obraz, synchronní dialogy a asynchronní monolog a přesto právě z tohoto kontrastu čerpá Happy End svoji sílu. Neuvěřitelně dokonalá scenaristická práce a bez všech klišé - komedie, která nestárne. (11.10.2009)

Lipského brilantní filmový experiment, hříčka, která obsahuje spoustu neskonale vtipných míst. Jednoduše pozpátku vyprávěný a převážně i promítaný film vzbuzuje spousty asociací, reinterpretaci zavedených schémat a podněcuje snahu vidět život úplně jinak. Oldřich Lipský byl snad náš nejinvenčnější filmař a možná nejen komediální. Proč už se dnes nic takového netočí? Vždyť je to tak jednoduché… (12.06.2008)

Formálně absolutně top. V prvních minutách jsem měl úžasnou radost z každé minuty a každého záběru. Happy End je plný hravosti a téměř ve všech aspektech je dotaženej a vypoentovanej. Jenže morálně to bolí. Ženské postavy degradovány na objekty, postava tchyně je ve filmu pouze pro naplnění stereotypu a zároveň sešíváme mrtvé krávy. Skrz prochází geniální scény pokládání postav pod vlak a vyskakování z vody nohama napřed. Strašně mě to bavilo, ale je tam silnej pocit mrzení. (18.07.2022)

Happy end je dokonalou ukázkou toho, že České komedie byly kdysi naprostou špičkou, která s přehledem válcovala všechny ostatní komedie z jiných zemí. I pozpátku:) Naše komediální skvosty z let dávno minulých mají své jedinečné české, nostalgické kouzlo a nedají se srovnávat, se spoustou těch současných, rádoby vtipných, trapných a vulgárních komedií. Ty těm dávným klasikám nesahají ani po paty. Originální a vtipné provedení, které ve mě vyvolávalo záchvaty smíchu. U většiny komedií se zasměju, pousměju, u některých se nesměju vůbec. U této jsem se chvílemi skutečně řezala smíchy, což se mi zatím podařilo u komedií "Světáci" a "Já, truchlivý bůh." Je jen velká škoda, že Happy End není v širokém diváckém podvědomí příliš znám. (15.09.2007)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)