Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Vlastimil HálaHrají:
Vladimír Menšík, Jaroslava Obermaierová, Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková, Jiří Steimar, Martin Růžek, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)
(více)Videa (2)
Recenze (445)
Perfektní práce. V 60. letech minulého století byl český film natolik vyspělý, že i Američané by měli vytáhnout notýsky a na filmy jako je právě Happy end uspořádat odborné projekce. Úchvatné herce ještě zastiňuje naprosto jedinečný scénář, kdy postavy chodí pozpátku, rozbité předměty se spravují, jídlo vychází z úst zpět na talíř a vše dává dohromady příběh, který se s tím reálným, "popředu jdoucím" prolíná skutečně obdivuhodným a do detailu promyšleným způsobem. A samozřejmě, jak už bývá u pana Lipského zvykem, celé je to navíc inteligentně zábavné a nadnesené. Nejedná se určitě o nejlepší, ale vzhledem k originalitě námětu jistě o nejzajímavější československý filmový počin vůbec. Už alespoň víme, kde se mohl Nolan při natáčení Mementa částečně inspirovat :D 95% ()
Excelentní experiment v nolanovském duchu...jen o 40 let před Nolanem! :-) Bravurně napsané dialogy, které pozpátku dávají jiný smysl a jejich řazení je geniálním zdrojem komiky. Úchvatná obrazová stránka (žlutý kamerový filtr, zpomalené pády dostihových koní, ,,tanec" s mrtvolou, ,,utopení" milence, požívání jídla pozpátku...). Stylizace němých grotesek a odvaha experimentovat. Filmový pomník geniality Oldřicha Lipského (a Miloše Macourka). Možná nejoriginálnější československý film všech dob... ()
P.S.: Zajímalo by mě, proč jsou tady všechny komentáře psané pozpátku. ... Co dodat, jedinečná klasika, která si zaslouží větší pozornost. Ne, trhlinky a jisté nesrovnalosti se najdou (jezení v zoo, komentáře při svatbě, samotný konec). Je to dokonalé? Geniální koncept souběžného dvojího chápání běhu času. ()
Nestačím žasnout, jaké klenoty se dají v pokladnicy 60.let vyhrabat. Originální nápad a hlavně do detailů propracovaný a promyšlený příběh, který běží pozpátku, ale mimoobrazový komentář ho interpretuje trošku jinak. Takhle jsem se už hodně dlouho nebavila, inteligentní a přitom tak vtipná. "Svého soka v lásce jsem se tentokrát rozhodl utopit. Ne nějak potají, ale hezky přede všemi. A jak vidíte, ještě mi tleskali. Nesnáším to jeho vyskakování z vody nohama napřed a jiný frajeřinky." ()
Tak tohle je underground československého filmařského kumštu. Lipský a Macourek v nejlepších letech a formě. Tento světový unikát nás začlení do světa, který se žije naopak. Zde se totiž žije z budoucnosti do minulosti, takže život začíná smrtí a končí početím. Jediná nesrovnalost je v tom, že vypravěč žije v našem světě, ale to je jistě záměr dodat tomu patřičnou a nezbytnou rezervu. Dialogy, které se vedou pozpátku, nutí diváka k soustředění a jsou základem humorných kvalit snímku. Vlastimil Hála dokonce použil jednu melodii, která se líbila i Kubrickovi a můžeme jí slyšet ve filmu A Clockwork Orange. Kdo oba tyto filmy viděl, jistě pozná. Každopádně tohle vidět a jít poté mezi lidi, je docela zážitek. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (7)
- Scéna, kde plavci vďaka spätnému chodu premietačky vyskakovali z vody, bola použitá už v krátkom filme Žofínska plaváreň (1898). (Raccoon.city)
- Dôkladnú prípravu si žiadalo mimoriadne náročné nakrúcanie filmu, ktoré sťažovali predovšetkým dialógy postáv. V prípade ojedinelých slov herci hovorili pred kamerou pospiatky. U rozsiahlych dialógov nezostávalo než tieto spôsobom odohrať aj celú fyzickú akciu. (Raccoon.city)
- Snímka bola označená za najlepší film Medzinárodného týždňa fantastických filmov a hororov v Sitges 1969. (Raccoon.city)
Reklama