Happy End

Muselo dát makačku celý ten film vymyslet pozpátku i dopředu, aby dával smysl tím i oním směrem. Plyne z toho množství vtipných scén, kdy ty posunuté dialogy dávají zcela jiný význam ("Netlačí vás ta lavice?"). Zpočátku jsem se snažil sumírovat si děj pozpátku, když je pozpátku vyprávěn, než mi došlo, že tenhle pro nás lineární děj je nedůležitý a tvůrcům šlo hlavně o tu zpátečku a na ní se vyřádit. Což se jim skvěle povedlo. A popravdě, i v této komediální a experimentální zkratce dokázali velmi dobře postihnout charaktery některých postav, což vážně klobouk dolů. Ale přece jen některé pasáže mne nudily, vlastně se opakovaly a nic nerozvíjely ani jedním směrem a nic nového jsme se nedozvěděli. Jsem rád, že jsem viděl pana Štercla, i když tady neměl moc velkou roli. Zjistil jsem, že dělat z Obermairové tehdejší feme fatale při jejím objemu zadku a tlustých nohách nebylo možná zrovna to nejlepší rozhodnutí (i když očima mrká skvěle). Tak nějak mne překvapil konec, kde jsem čekal alespoň úvodní titulky nebo nějaký nájezd, jak prostě filmy začínají. Mimochodem, rád bych vyzdvihl i kameru, některé scény (třeba svatební hostiny a těch skleniček v lajně) jsou dokonalé a dokonce vytvářejí často bonus navíc. A moc mne pobavilo, jak lidem z úst vypadávají koláčky. :) A ještě jedna poznámka - na tomhle filmu je vidět, jak to dopadne, když někdo geniální předběhne dobu a neocení ho ani jeho současníci podobného umění znalí. (15.11.2019)

Celé to působí dojmem nadšeneckého snímku vzniklého z jedné žertovné myšlenky, či vtipu. A není to problém. Happy end vytříská z jednoduchého nápadu maximum, tedy pokud se budeme bavit čistě o komediálním žánru. Z hlediska humoru je velmi zdařilý zejména Menšíkův mimozáběrový komentář, který originálně glosuje právě probíhající děj. Vzhledem k otočenému průběhu scén komentář většinou naprostým opakem toho, co se děje. Což je samozřejmě nejfunkčnější v absurdních případech, jako je například pouliční povaleč skákající do oken, narození tchána případně ukotvení kůstky do krku. Velmi povedené jsou i detaily jako je vracení pití do skleniček, sestavování zvířat atp. Z čistě dějového hlediska to již tak výtečné není, protože forma snímků zde dost jasně formuje pravidla a je extrémně těžké přijít s něčím co je jak divácky atraktivní a zároveň funkční. Nicméně v rámci mezí si s tím tvůrci poradili dostatečně dobře, a pokud nebudeme srovnávat se zažitými stereotypy (popředu by to samozřejmě nefungovalo), tak je to docela slušné. S čím jsem však měl větší problém, byly, dialogy, jejichž vykonstruovanost mi prostě trhala uši a spíše než legrační mi přišly trapné. Samozřejmě to může být neustálou snahou mozku skládat většinu děje i do původního tvaru. Uvidím při dalším zhlédnutí. (15.12.2013)

Excelentní experiment v nolanovském duchu...jen o 40 let před Nolanem! :-) Bravurně napsané dialogy, které pozpátku dávají jiný smysl a jejich řazení je geniálním zdrojem komiky. Úchvatná obrazová stránka (žlutý kamerový filtr, zpomalené pády dostihových koní, ,,tanec" s mrtvolou, ,,utopení" milence, požívání jídla pozpátku...). Stylizace němých grotesek a odvaha experimentovat. Filmový pomník geniality Oldřicha Lipského (a Miloše Macourka). Možná nejoriginálnější československý film všech dob... (09.12.2011)

Skutečně originální nápad, který se ve filmu hned tak nevidí. Celý film puštěný pozpátku - kdo by to byl čekal? A příběh je přitom vyprávěn klasickým způsobem, takže se vlastně film tváří, že děj má probíhat právě takto. Díky této zvláštní kombinaci se divák baví i u scének, které by mu (puštěny normálně) přišly jako úplně obyčejné. (17.05.2003)

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)