47 metrů: Mimo klec

Dalších "47 metrů". Tentokrát jsou rozpustilé holky čtyři. Žraloků je též povícero. Takže se bude o to víc křičet, hysterčit, funět a umírat. 90% filmu je ve tmě a i když se casting snažil o odlišné (rasové, barevné) fyziognomie děvčat, tak v potápěčských maskách je prd poznáme, byť se děvčata snaží neustále oslovovat své kamarádky jménem. To je stejně jedno, neboť jde o subžánr horroru, tzv. křehká dívka v nouzi. A divák se těší jak to holky odnesou a říká si - už ať tě sežere, ty hysterko uřvaná. Samozřejmě realita je zcela mimo, ale splňuje to, co divák v teple domova očekává od survival thrilleru s lačnými žraloky. Jednu z dívek si zahrála dcerka Sylvestra Stalloneho, takže žralok měl i o něco labužničtější menu. Lepší varianty jsou 47 Meters Down (2017) a hlavně nedoceněný majstrštyk The Shallows (2016). (18.11.2019)

První žraločí sedmačtyřicítka se povedla, ta druhá je, bohužel dle očekávání, brak. Chudáci žraloci se tu motají v ruinách jakési indiánské pyramidy kdesi v Mexiku a proti nim Roberts postavil nesympatické stádo uječených krav, které si zasloužily bolestivé sežrání ještě než vlezly do vody. Kamera se tu motá na hraně FF, pokud nepočítám jeden hezký moment, takže se většina svačení odehrává mimo záběr a s nějakou chuťovkou raději nepočítejte vůbec. Alespoň že konec rozesměje, ale to asi v plánu nebylo. 10% (07.11.2019)

Nad zatopeným Mayským pohřebištěm s točitým schodištěm ( doména Evropy a nikoli Střední nebo Jižní Ameriky), raději mávnu rukou... Kolik generací kříženců Žraloka Bílého a Žraloka Útesového by zde muselo z nějakého důvodu žít, aby přišlo o zrak a "vybledlo"? Nejméně deset... Vzhledem k perfektní orientaci by již první "milostný" pár odtud našel cestu zpět do otevřených vod rychleji, než by herci stačili vysvléci plavky... Člověk není na Jídelním lístku, který Matka Příroda dala těmto "Lékařům moří a oceánů" již před 230 miliony let... Navíc, člověk je samá kaloricky nevýživná kost, svalstvo a oproti na kalorie bohatému tuku ploutvonožců a jiných mořských savců, ale i ryb, je i sebevíce korpulentní dáma či pán jen chudou náhražkou... Nuž, i v tomto snímku jsme se dočkali žraloků s vysokým IQ (oproti průměru), ale přesto tak hloupých, aby naráželi do do pro ně úzkých skalních tunelů, a nevyužívali Lorenziniho ampule, které i zcela slepému žraloku prozradí bioelektrické pole produkované každým živým tvorem... Závěrečné zcela nesmyslné scény záchrany obou sotva 50 kg vážicích dívek, už byly na mne až příliš. Více než tunový žralok, schopný silou skusu překousnout ocelové lano, navíc svým masivním ocasem vymrštěný celým tělem z vody (jako při lovu na ploutvonožce), s bídou v pase 60 cm měřící dívčinu pouze čelistmi povrchně zraní, přestože by z ní ve skutečnosti udělal kusy dva... Dejte mi svatý klid, abych byla schopná tyto hlouposti rozdýchat, zavřít obě oči, a za celkem zdařilé animace žraloků dát snímku alespoň 20% a tedy 1 hvězdu... Jen se modlím, abychom se nedočkali třetího dílu... Bůh opatruj žraloky ode všeho lidstva, a zvláště scénáristů a režisérů! (01.12.2019)

S jedničkou to nemá nic společného, ale teda nemůžu říct, že by mi to vadilo. Režijně je to slabší, kamera už není tak příjemně elegantní a občas je to solidní epilepsie světel. Asi i proto, že se nepracuje se stísněnou atmosférou jedné klece, ale film je o dost ambicioznější. Začíná to jako blbnutí praštěných puberťaček, pokračuje vizuálně uchvacujícím skoro-dokumentárním dobrodrůžem, přes nečekaný survival v labyrintu podzemních chodeb, kde klaustrofobie sálala z každého záběru, až po to možná naprosto přepálené, ale hodně zábavné finále. Nižšímu hodnocení rozumím, jednička byla o třídu kvalitnější a serióznější film, ale nemůžu si pomoct, dvojka mě svou pestrostí a přestřeleností bavila ještě o fous víc. Vizuál (až na slabší CGI) a ozvučení perfektní. (27.04.2020)

Stejně jako jednička ne úplně typický žraločí horor, který se opět odehrává hluboko pod vodou. Tentokrát v ruinách zatopeného mayského města, což je vizuálně osvěžující prvek, ale bohužel i největší slabina filmu. Ten většinu času jen bezradně bloumá v zakalených podmořských jeskyních a místo toho, aby v nich navozoval pocit strachu ze žraloků, číhajících ve tmě, tak se většinu času soustředí na snahu hlavních (v potápěčských maskách nerozeznatelných) postav dostat se ven. Žraloci jsou tentokrát slepí a napětí by tak mělo logicky vycházet z toho, zda postavy v jejich přítomnosti dokážou být dostatečně v „tichosti“. S tím ale film překvapivě moc důsledně nepracuje. Žraločí útoky často nesouvisejí s tím, jak moc se kdo hýbe, a jsou inscenované spíše formou nahodilých lekaček. Napětí mírně zafunguje až v akčním závěru, kdy se přesuneme na otevřené moře a dosud pomalí žraloci naberou plnou rychlost. Pak už je z toho ale typický žraločí horor. Pokus natočit žraločí verzi Pádu do tmy tedy moc nevyšel. (03.11.2019)