47 metrů: Mimo klec

Když před dvěma roky natočil režisér Roberts prvních 47 metrů, udělal mi opravdu velkou radost. Osobně totiž považuji 47 Meters Down (2017) za nadprůměrnou záležitost a to hlavně díky velmi solidní atmosféře a taky faktu, že se sám rád potápím (už mám za sebou pár ponorů s instruktorem) a potápění v kleci se žraloky je můj velký sen. I z toho důvodu jsem se na dvojku vážně těšil, přestože bylo avizováno, že rozhodně nepůjde o žádné klasické pokračování. Johannes Roberts nechtěl točit jen kopii sebe samého a tak se rozhodl pro razantní krok – tentokrát se nešlo do klece, ale do zatopeného mayského města / pohřebiště. Což o to, exotické prostředí bylo nádherné, podvodní záběry na pozůstatky staré civilizace super a děvčata v bikinách taky ušly (zvláště pak dcera slavného představitele Ramba či Rockyho Silvestera Stalloneho), ale bohužel se opět nevyvaroval množství viditelných kiksů a nelogických prvků, které jsem byl v jedničce ochotný přehlédnout, ale tady mi lezli dost na nervy – a musel si jich všimnout i úplný laik. No a to se týkalo i samotného příběhu jako celku. Divák se dočká několika lekaček a překvapivých útoků žraloků (kteří mimochodem zrovna moc dobře udělaní nebyli), poseroutkové si možná cvrnknou do kalhot a věřím, že ocitnout se v podobné situaci tak se poseru asi taky, ale dost mi vadila celková uječenost a přehnanost některých věcí – zvláště pak když se žraloci objevili někde, kde by se neměli už jen kvůli své velikosti možnost dostat, natož se tam i otáčet extrémní rychlostí. Největším úletem však byl úplný závěr. Tady se přikláním k těm, kterým se tímto okamžikem film zhnusil minimálně o polovinu. Naprosto nereálné, přehnané situace a digitálně ne moc dobře zvládnuté útoky žraloků, ale i poslední zoufalý boj obou dívek o přežití ve vodě plné krvavé návnady a hejna žraloků. Škoda, ale jde jen o obyčejný průměr. 50% (03.11.2019)

Film je vraj hrôzostrašný pre klaustrofobikov a žralokofóbov, čo nie je môj prípad. Výťahom veľmi nechodím a s gumeným žralokom vo vani nemám zlé skúsenosti. 4 potápačky s priemernym vekom tak 19 vstúpia do čiernej vody, neviem čo tam okrem kameramana chceli vidieť. Celý "horor" je postavený na zábery zblízka na dievčatá vo výstroji, potom akože niečo vyskočí (väčšinou ten môj gumený žralok z vane) a voda sa sfarbí na červeno. Medzitým sa diera vyplní neduchaplnými dialógmi, kde kamošky komunikujú medzi sebou so zázračne čistým zvukom. (19.08.2019)

Bez mučení přiznám, že narozdíl od jedničky, kde jsem hledal důvod k třetí hvězdě, tady jsem se většinu času fakt bavil a v mých očích tomu čtvrtá hvězda (v rámci subžánru) utekla jen o pár stop.. Pro mě osobně je jeskynní potápění jedna z nenepochopitelnějších věcí co člověk kdy vymyslel, takže na mě ty klaustrofobní, zatopené, temné tunely vytapetované ornamenty zaniklých civilizací fungovaly jedna báseň.. Slepí, zjizvení, albínští žraloci budí respekt a daří se jim pocitově vytahovat film ze škatulky survival-thriller do horroru.. Je to sice od základu pakárna plná logických lapsusů (ponor do jeskyně bez vodícího lana, neřešení nízké teploty vody, žraloci jsou sice slepí, ale v reálu by díky bublinám ze skafandru velmi dobře věděli kde kdo je, atd..) ale skoro celou dobu se to drží v přijatelných (na horror standardních) mantinelech.. O to více zamrzí poslední cca čtvrtina, kdy jsem se ve zdlouhavé proudící patálii začal regulérně nudit a kde v naprostém finiši filmaři naskočili na absurdní debilitu level Shallows, což je něco pro co absolutně nemám toleranci.. Tady jde hezky vidět jaký je rozdíl mezi upuštěním od některých reálií pro efekt a lepší dynamiku filmu (záležitosti prvních 3/4filmu) a děláním si z diváka piču (finále). .....Podtrženo, sečteno.. Musím říct, že mě to překvapilo, ale zároveň jsem i docela zklamaný, protože kdyby film měl inteligentnější (a sympatičtější) postavy, malinko utáhnul šroub naturalističnosti a vysral se na debilní finish, mohl z toho být naprosto s přehledem potápěčský Descent(!!) (29.10.2019)

Wow! Jednotka sa mi na prvý raz nepáčila, ale keď som ju neskôr videl v televízii, vzal som ju na milosť a tak som sa na dvojku celkom tešil. A prekonala očakávania. Je ešte o dosť lepšia, ako prvý diel. V prvom rade je vizuálne bohatšia. V druhom obsahuje plno atraktívnych momentov (vodná spájkovačka, výletná loď, šplhanie). V treťom je napínavejšia a tým pádom zábavnejšia, keďže hrdinky tentokrát nie sú v klietke, ale v otvorenom priestranstve, na ktorom môže útok prísť kedykoľvek a odkiaľkoľvek (v relatívnom bezpečí klietky to predsa len tak úplne nebolo ono, tu je smrteľné nebezpečenstvo hmatateľnejšie). V štvrtom rade, tunajšie žraloky mi pripadali desivejšie a mrazivejšie, hovoril som si, že by som fakt nerád bol na mieste hrdiniek. Takže za mňa prekvapivá spokojnosť. Trocha ako Ruiny vs. Pád do tmy vs. niečo žraločie. (15.11.2019)

Možná proto, že jsem neviděl 47 metrů z roku 2017 a nemohu srovnávat, tak jsem z tohoto hororu nadšený. A kdybych po celou dobu neměl pocit, že jsem vždy nějakou část filmu viděl už i někde jinde (Sanctum, Útok z hlubin apod.), tak bych neváhal i udělit plné hodnocení. Velkým pozitivem byl pro mě závěr, kdy jsem očekával, že jak jsem zvyklí z jiných filmů, tak konec bude ve chvíli, kdy se vynoří z jeskyně, ale tvůrci pokračovali dál a diváka nechali ještě aspoň dalších pár minut bavit. Jak jsem již v jednom komentáři zmiňoval, jsem velkým fandou eko hororů se žraloky a už se těším, až se podívám ne verzi z roku 2017. (10.11.2019)