Zelig

Nelze jinak než za pět. Další perfektní Woodyho dílo, tentokrát ale zcela jiné. Na úvod jedinou výtku - Allen mohl těch pár vzácných scén, ve kterých hrál, pojmout trochu originálněji, aby jeho Zelig nesplýval s onou nádhernou, ale dlouhatánskou řadou jeho neurotických, roztržitých glosátorů. Jinak se ale jedná o vyjímečný film. Zajímavý a neotřelý námět, dokumentaristicky vyskládaný scénář i natočení, to vše mistrně zvládnuto formou, které nechybí originalita i zajímavost. Ohledně humoru, který se podle mnohých ohlasů vpodstatě nevyskytuje, musím říct, že tam je. Více skrytý než obvykle, ale o to jízlivější a trefnější, čímž se dostávám k bodu, který v mých očích z tohoto díla dělá klenot, a tím je síla médií a tlak společnosti, jenž zde prostupují celou dobu a ke konci gradují. Woody ví, jak všechny kritiky kopnout někam:). Samotný pseudodokument se tváří odtažitě a nezaujatě a nezkresleně tak upozorňuje na pokrytectví a předsudkovitost (ano, to slovo asi vážně neexistuje) společnosti. V důslekdu to posouvá celý film mnohem dál, než by se na první pohled zdálo. Co si pamatuji, není to poprvé, co bych nebyl nějakým Allenovým dílem unešen od začátku do konce, ale když si sesumarizuje klady a zápory a nechám film trochu uležet, vyjde mi většinou pět hvězd jako naprosto nevyhnutelných:). (25.12.2007)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)

"Životopisný" film, který je originálně pojat jako dokument. Se standartními prvky - obsahuje archivní záběry, vypravěče, který dokumentem provází a rozhovory se současníky po letech. Jako u jiných svých filmů se Allen opět pozastavuje nad mocí médií, která ovládají a částečně vytvářejí hrdinův osud, jakmile se z něj stala známá osobnost. Hlavním tématem filmu je ale parodie lidské snahy po konformitě a splynutí s davem. I když se film trochu dotýká i související tendence - agresivní snahy po individualitě za každou cenu - bylo by myslím přínosné natočit něco podobného i o tomto nanejvýš aktuálním tématu. 7/10 (08.11.2005)

Ona originalita a forma je jedna věc, zábava a kvalita humoru druhá. Z hlediska dokumentu, který mystifikuje, film boduje, Woody na těch fotkách a dobových snímcích vypadá jako by tam skutečně patřil, za což před technickým štábem smekám klobouk. Fantazie při zapojování Allenovy postavy do chodu dějin a jeho setkání s význačnými osobnostmi taky stojí zato (na druhou stranu jsem kromě Hitlera snad žádnou z nich neznal, takže neznalý faktu, zda jde v některých případech o skutečnou postavu nebo jen herce, se mi dostalo pobavení vlastně jenom u Vůdcova zpackaného projevu). A právě humor, na který jsem se tak těšil, mnohokrát vyšel do ztracena. Rozesmál mě pořádně jenom Woody, když zrovna sám mluvil a pak některé z jeho "převleků" (+ teda informace o "bití" v jeho rodině). A za těch 79 minut jsem se bohužel taky setkal s nudou, takže hodnotím pouze lepším průměrem. "Musím se vrátit do města. Mám tam tu hodinu masturbace. Jestli tam nebudu, začnou beze mě." (29.12.2011)

Woody je mistr na svém filmovém poli. Je originální, jak to potvrzuje i tenhle film. Když se objevila skulinka, kde jsem zaváhala, tak mě vzápětí dostal a já byla mrtvá smíchy. Namátkou....... jak v hypnóze vypráví, kdo koho bil, to jsem myslela, že nebudu a to nemluvím o jeho úprku letadlem před Hitlerovými letadly a mohla bych pokračovat. Hned zkraje mně hodil udičku, když tam bylo řečeno, že je jen málo slov s koncovkou, jakou má jméno Zelig. Okamžitě mně to začalo šrotovat v hlavě. Takže opět skvělá podívaná. (21.09.2016)