Zelig

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)

Hodně originální snímek v rámci mnou viděných filmů od Woodyho Allena, u kterého jsem se sice nijak výrazně nezasmál, jako například u Prokletí žlutozeleného škorpiona či Sólokapra, ale spíše jsem si vychutnával netradiční zpracování a samotný nápad. Snímek je jakýmsi dokumentem o fiktivním muži, Leonardu Zeligovi, který vzbudil ve 20. a 30. letech 20. století senzaci a Allenovi se podařilo tohoto "chameleona" vměstnat do dějin tak dobře, že to vypadalo, jako kdyby Zelig skutečně někdy existoval. Nejvíce nápaditou scénou (alespoň pro mě) bylo pokažení Hitlerova projevu. Zkrátka na Allena celkem netypický film, který mě spíše než humorem oslovil námětem a technickým provedením. (19.04.2013)

ja skrátka milujem fiktívne dokumenty a tento je naozaj vydarený; úžasne precízne urobené a vypiplané do detailov - a detaily, to je pri fiktívnych dokumentoch to najdôležitejšie; navyše je úžasné, ako allen dokázal zároveň vyrozprávať pomerne complexný príbeh a stále udržať formu - to napríklad pri jeho neskoršom fiktívnom dokumente "sweet lowdown" viac experimentuje s presahmi medzi fikciou a dokumentom, v zeligovi však bravúrne udržuje pomerne náročnú formu dobového dokumentu až do konca; a niektoré nápady sú skrátka geniálne; (28.04.2014)

Woody skvele vystihol atmosféru 20. rokov Ameriky, podstatu svojho neurotizmu a čeľadnosti davu. Dobové zábery sa striedajú s fiktívnymi dobovými zábermi a neustále ste v strehu, kde sa ten Zelig na plátne nachádza. K tomu samozrejme dobývanie krásnej ženy a šťastný koniec. Napriek nevšednej forme stále sledujeme typický Allenovský film a je to dobre. Celý čas je to úsmevné a občas to prekvapí výborným vtipom. Čiže ešte raz, je to typický Allen. Myšlienka filmu: Amerika sa od 20. rokov vlastne nezmenila. (26.10.2014)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)