Tajemství hradu v Karpatech

Mám dojem, že Tajemství zůstává příliš ve stínu Adély, ačkoliv ne zaslouženě. Tenhle film je ještě ulítlejší a šílenější, místy mi dokonce připomíná Terryho Gilliama nebo dokonce samotné Monty Pythony. Skvělé hlášky, bláznivé nápady, spousta výtečných gagů, k tomu ta zvláštní atmosféra, spojující parodii s poctou žánru, jednoduše lahůdka! (27.11.2005)

Po dlouhá léta šlo o film, který mi příliš neseděl, i když jsem uznával jeho příbuznost s Adélou. Ale zatímco některé typy filmů s přibývajícími léty ztrácejí, u tajemného hradu tomu byli přesně naopak..Na rozdíl od Karla Zemana si Brdečka s Lipským z nebohého klasika utahují, jak to jen jde, stejně tak jako z z pyšného odkazu 19. století coby vítězství rozumu a techniky. Na mém pohledu na snímek se výrazně podepsala výtvarná stránka filmu, pro kterou znamenal Jan Švankmajer totéž , ne-li víc, co Giger pro Vetřelce. Řada úsměvných hlášek z pera pana Brdečka a nádherné přehrávání pánů Kopeckého a Hrušínského. Celkový dojem 90 %. (26.08.2007)

Hned po Adéle jsem si naočkoval Tajemný hrad v Karpatech. A bylo to hořké zklamání. Vše, co fungovalo tam, nefunguje zde. Místo skvělého detektiva Ledviny hraje Hrušínský pro mne zcela nepřitažlivého Orfanika. Místo charismatického Cartera je operní zpěvák Teleke se stupidní parukou. Horácký dialekt mne přestal bavit (a začal iritovat) tak po patnácti minutách, Kopeckého nechutný plnovous se mi příčil už od počátku. Operní čísla mi spíše rvala uši, udělátka, která mne tak bavila v Carterových rukách, mne zde nebrala vůbec. Ženský faktor, v Adéle ztvárněný rozkošnou Naďou Konvalinkovou, zde chyběl zcela. Salsu nepočítám. Bohužel, vše špatně... 20% (09.07.2012)

Ten Michal Dočolomanský měl vůbec pech. V obou jeho filmech ve spolupráci s Lipským a Brdečkou ho předabovali, tady navíc i přezpívali, což ale bylo logičtější. Inu, vědeckotechnická revoluce není žádná idylka. Naštěstí od lidí bez plnovousu i s ním lze očekávat mnoho, a to mnoho je tenhle film. Když jsem byl malý, tak to na mě působilo i jako horor. Čili pobaví se i děcko. Tedy i já. Jenom ta árie zní člověku v hlavě ještě dlouho... Stejně Vernea nejlépe zfilmovali u nás, nemůžu si pomoct. (10.08.2013)

Klasický příklad klasicky zfilmované verneovky, která dala světu nové klasické dílo. Je-li ve filmu přebírání a dalších věcí přesmíra, jsou dvě možnosti: buďto hrozí utonutí v eklekticismu a epigonství, nebo se zrodí nová kvalita. V případě Lipského spatřila světlo světa nová téměř geniální adaptace, jejíž inspirační půdorys dalekosáhle přesahuje původní Verneovu stejnojmennou literární předlohu. Invence gagů, osobitost nově vytvořeného nářečí, opravdu démonický vynálezce Hrušínského, to všechno dává filmu oproti literární předloze širší i členitější půdorys a pevnější základy. Jedinou potenciální slabinou tohoto typu hraných filmů zůstává jejich nárok na divákův rozhled a vzdělání. Těm, kteří touto pomyslnou Scyllou a Charybdou projdou, se nabízí nevšední zážitek a trvalé obohacení nehynoucími vzpomínkami a asociacemi. Pro soudné, vzdělané a moudré to znamená mnoho. Často všechno. (05.11.2007)