Tajemství hradu v Karpatech

Hned po Adéle jsem si naočkoval Tajemný hrad v Karpatech. A bylo to hořké zklamání. Vše, co fungovalo tam, nefunguje zde. Místo skvělého detektiva Ledviny hraje Hrušínský pro mne zcela nepřitažlivého Orfanika. Místo charismatického Cartera je operní zpěvák Teleke se stupidní parukou. Horácký dialekt mne přestal bavit (a začal iritovat) tak po patnácti minutách, Kopeckého nechutný plnovous se mi příčil už od počátku. Operní čísla mi spíše rvala uši, udělátka, která mne tak bavila v Carterových rukách, mne zde nebrala vůbec. Ženský faktor, v Adéle ztvárněný rozkošnou Naďou Konvalinkovou, zde chyběl zcela. Salsu nepočítám. Bohužel, vše špatně... 20% (09.07.2012)

"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer! (27.07.2009)

Kde jsou ty časy, kdy se točily tak skvělé komedie. A tahle geniálně ujetá parodie a současně svérázná pocta verneovkám neztratila ani po letech nic ze svých kvalit. Je zábavná, svižná a bez jediného hluchého místa. Poskládaná ze scén a obrazů, které jsou jeden lepší než druhý, promyšlená do posledního detailu a skvěle vygradovaná do geniálně ujetého finále, ve kterém nechybí ani smrt basou. Podívaná narvaná bizarními vynálezy z dílny osobitého Jana Švankmajera, brilantními dialogy a skvělými hláškami, kterým dodávají nezapomenutelnost jiskřivé herecké výkony všech zúčastněných. Od Dočolomanského, Kopeckého, Hrušínského a Hartla až po epizodní role jadrných vesničanů. Tož karbonizujte koksohydráty, termujte nukleáry, akcelerujte moderáty, ohřejte mi párek a až řeknu krleš, vezmem to šturmem. (29.11.2014)

Klasický příklad klasicky zfilmované verneovky, která dala světu nové klasické dílo. Je-li ve filmu přebírání a dalších věcí přesmíra, jsou dvě možnosti: buďto hrozí utonutí v eklekticismu a epigonství, nebo se zrodí nová kvalita. V případě Lipského spatřila světlo světa nová téměř geniální adaptace, jejíž inspirační půdorys dalekosáhle přesahuje původní Verneovu stejnojmennou literární předlohu. Invence gagů, osobitost nově vytvořeného nářečí, opravdu démonický vynálezce Hrušínského, to všechno dává filmu oproti literární předloze širší i členitější půdorys a pevnější základy. Jedinou potenciální slabinou tohoto typu hraných filmů zůstává jejich nárok na divákův rozhled a vzdělání. Těm, kteří touto pomyslnou Scyllou a Charybdou projdou, se nabízí nevšední zážitek a trvalé obohacení nehynoucími vzpomínkami a asociacemi. Pro soudné, vzdělané a moudré to znamená mnoho. Často všechno. (05.11.2007)

Po dlouhá léta šlo o film, který mi příliš neseděl, i když jsem uznával jeho příbuznost s Adélou. Ale zatímco některé typy filmů s přibývajícími léty ztrácejí, u tajemného hradu tomu byli přesně naopak..Na rozdíl od Karla Zemana si Brdečka s Lipským z nebohého klasika utahují, jak to jen jde, stejně tak jako z z pyšného odkazu 19. století coby vítězství rozumu a techniky. Na mém pohledu na snímek se výrazně podepsala výtvarná stránka filmu, pro kterou znamenal Jan Švankmajer totéž , ne-li víc, co Giger pro Vetřelce. Řada úsměvných hlášek z pera pana Brdečka a nádherné přehrávání pánů Kopeckého a Hrušínského. Celkový dojem 90 %. (26.08.2007)