Tajemství hradu v Karpatech

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

"Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáty! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!" Jiří Brdečka psal zoufale málo, ale když, tak to stálo za to. A v trilogii parodií, režírovaných Oldřichem Lipským, napsal vynikající postavy svému dlouholetému příteli Miloši Kopeckému. A tenhle film má navíc nádherně absurdní, krvavé finále (vražda basou je jeden z nejoriginálnějších způsobů usmrcení nepřítele v dějinách), maniakálního Rudolfa Hrušínského II. a samozřejmě ten úžasný folklór a nářečí... (22.02.2003)

Oldřich Lipský by se svou bláznivou sci-fi komedií Tajemství hradu v Karpatech měl patřit nejen do zlatého fondu české (československé) kinematografie, ale celým právem rovnou do té světové. Výborná dobová a lokální stylizace, žánrová rozkročenost a skvělý humor. Dočolomanský –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Hartl a Kopecký – Hrušínský mezi sebou mají naprosto legendární hlody. Lipského blázniviny nikdy neomrzí. (21.06.2024)

Chm.... lámu si obě hemisféry, co bych tak sepsal originálního.... něco, co na ČSFD ještě nezanělo, cos trefného a úderného.... Aha! Takové filmy se dnes již netočí, bohužel! A je to. Kromě bezva nápadu, super režie, ňuňu klapky a fifi castingu (nebo cateringu, si to furt pletu) se ještě ke všemu jedná o hami film. Papa. (31.12.2013)

"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer! (27.07.2009)