Reklama

Reklama

Takové krásné šaty

Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván nejen zástupci světových festivalů a kritiky, ale také stále se rozšiřující fanouškovskou základnou. Takové krásné šaty padnou do jeho filmografie jako ulité – opět se jedná o precizní poctu několika žánrům natočenou s obsedantní péčí o detail. V centru děje stojí prokleté červené šaty, které se postupem času stanou hlavním hrdinou filmu. Okolo nich korzují další postavy, které se více či méně zmítají mezi dvěma slogany charakterizujícími děj filmu: „such a pretty dress“ a „dressed to die“. Po hypnotických úvodních titulcích tak na diváky čeká cinefilní smršť, ve které je každé filmové políčko pečlivě propracované. Oblečte se do unikátního filmového zážitku! (AČFK)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (72)

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Umělecký brak, leč pořád brak. Vizuálně uhrančivá pocta osmdesátkovým béčkovým hororům o vraždících předmětech a italským giallo krvákům se i přes přítomnost několika pozoruhodných nápadů místy neskutečně vleče (dvě hodiny jsou vážně na tento typ filmu příliš, nějakých plus mínus 80 minut by bylo daleko schůdnějších) a celkově jde i kvůli triviálnímu příběhu, na nějž jsou následně navěšeny další nahodilé a nikam nevedoucí motivy, především o video-artovou retro přehlídku bizarních scén a momentů, které jsou sem tam natolik šílené a ujeté, že se jim zkrátka nedá nesmát (nebo alespoň kroutit hlavou, pochechtávat se a podivovat se, co se honí tomu Peteru Stricklandovi hlavou a na jakých drogách zrovna jel, když tohle vymýšlel). ()

Eliott 

všechny recenze uživatele

Takový měl film potenciál a stejně si po shlédnutí říkám, že bych byl radši kdybych ho nikdy neviděl. Hororové prvky filmu jsou předvídatelné a divné, zápletka velmi slabá a komediální prvky nedostačují na jakékoli zlepšení kvality. Navíc je film přehnaně dlouhý a tak se zde většinu času ani nic neděje. Pak když to vypadá, že nám osvětlí něco o majitelích obchodu nebo proč se tohle děje, tak nám jen nabídnou pošetilou scénu kdy nesmyslně dlouze a detailně umývají figuríny a starý dědek se u toho sexuálně ukájí. Bída 40% podle mě odpovídající hodnocení (druhá polovina byla lepší) ()

Reklama

silentname 

všechny recenze uživatele

"In Fabric" je v niektorých aspektoch veľmi zaujímavým filmom, no inokedy ma necháva v situácii, kde skutočne neviem čo si mám myslieť a niektoré scénky pôsobia viac divne než zaujímavo. Koncept nie je komplikovaný, no myslím si, že film reálne toho moc nepovie o tom čo sa reálne deje a je tu kopec scénok a postáv, ktorých pointa mi reálne uniká. Nebudem to tu nejako hlboko rozoberať, aby som neprinášal do toho spoilery. Film však chce prezentovať umenie a tak potrebuje svoju energiu sústrediť do divných vizuálnych momentiek, ktoré miestami fungujú a miestami nie. Páčia sa mi scénky, kde sa šaty pohybujú, spôsob akým vedia útočiť a v závere to má tiež niekoľko silných scénok. Marianne Jean-Baptiste je podľa mňa dobrá v hlavnej role, no tento film nie je len o nej. Asi po 75 minútach sa dostanú šaty do života mladého páru, ktorého hrajú Hayley Squires a Leo Bill. A bohužiaľ nemôžem povedať, že by mi oni ako dvojica boli nejako vysoko sympatickí a hlavne uvidíme opäť tie isté scénky, ktoré sme mali už naposledy v príbehu Sheily. A pôsobí to trošku recyklovane. Čas asi vytiahnuť nejaké pozitíva, lebo dávam filmu skutočne zabrať. Hudba a vizuály sú dobré a sú tu zaujímavé scénky, ktoré filmu dodávajú nápaditosť. Myslím si, že keď Barb hovorí o svojom sne, tak tam je niekoľko vynikajúcich momentiek, príbeh Sheily ma celkovo dosť zaujal, a je zaujímavé aj to, že tie šaty dokážu posadnúť čokoľvek, čoho sa dotknú. A všetky časti, keď ich vidím vznášať sa fungujú podľa mňa skvele. Myslím si, že je super, keď chcú tvorcovia robiť umelecký zážitok, no niekedy by som chcel, aby to nebolo na úkor príbehu. Tento film to miestami chápe, miestami nie. A rozhodne by som chcel, aby mi toho povedal viac, než stihol. Celkovo som spokojný, no neviem sa zbaviť pocitu, že to mohlo byť silnejšie. Hodnotenie: B- ()

vurhor 

všechny recenze uživatele

In Fabric vlastně připomíná celovečerní verzi videí na youtubu, který byste dohledali pod zadáním „weird and disturbing“. A ono to přes tu první polovinu relativně dobře funguje. Obzvlášť díky výborné retro hudbě, která dodává snímku špetku určité bizarní podmanivosti. Je to divný. Je to SAKRA divný. Občas v tom dobrým smyslu (některé části připomínají filmografii Davida Lynche), občas zas ne. In Fabric odvádí dobrou práci ve vyvolávání pocitu znepokojení a zájmu, ale po druhé půlce se mu rychle začne rozpadat dějová struktura, přičemž ke konci už to připomíná jeden velký bordel. A ta přemíra nevysvětlených a rádoby uměleckých bizarností tomu pak nepomáhá. Celý ten film vlastně asi může symbolizovat onu ženskou nákupní posedlost a upnutí se na některé hadry už přehnaně moc, až to připomíná fetiš. Film je to rozhodně znepokojující, ale obecně není zas až tak děsivý. Bohužel mě ale trefil do zranitelného místa, protože osobně mám fóbii z figurín a podobných člověka připomínajících předmětů. Takže některé části mě docela vyděsily. Celkově to nebylo špatný, ale škoda, že se to po té polovině do sebe až příliš zakoukalo. Lepší 3* ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. ()

Galerie (87)

Zajímavosti (1)

  • Celosvětová premiéra proběhla 13. září 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)

Reklama

Reklama