Takové krásné šaty

Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70% (17.07.2019)

Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. (30.09.2019)

Petera Stricklanda je potřeba si dát do hledáčku. Zde přišel s úchvatným surrealistickým zážitkem, který se jen tak nevidí. Takové krásné šaty jsou totiž totální výmaz, který mě po celou dobu nepřestával fascinovat. Bizarní obraz, bizarní hudba, bizarní herci, bizarní... takřka všechno. Kdo by čekal, že hnacím motorem budou "šaty, co vraždí". Zní to vtipně a taky je místy film pěkně nadsazený, ale nepostrádá svoji vážnost a uměleckost. Nelze popřít, že se autor v několika scénách nechal inspirovat virálním mindfuckem I Feel Fantastic, který působí tak divně a děsivě a obdobně je tomu i zde. Takové krásné šaty jsou doslova hypnotickým, snově pojatým příběhem. A ona příběhová osa se dělí na dvě dějství. První s černošskou matkou mě bavila o něco více než s opravářem praček, ale propojujícím prvkem jsou vždy karmínové šaty a luxusní butik s prapodivnými zaměstnanci, který ukrývá mnoho tajemství. Musím vypětit, protože si takové hodnocení film plně zaslouží. Minimálně za tu perverzně okouzlující podívanou. (17.09.2019)

Takové nudné cosi, co ani samo neví o čem chce vyprávět a o co vůbec chce sdělit. Teda jo, v první polovině se tam rozjel celkem zajímavý děj, který mě aspoň trochu zaujal, i když jsem se u toho nudil, bohužel v druhé polovině to po jednom hodně blbém "zvratu" šlo celé do kelu a v tom filmu se začalo dít něco jiného, než doposud. Je tu pár zajímavých scén a sem tam je něco i vtipné, kameru to má dobrou a herecké výkony taky, ale pak už mě to nijak víc nezaujalo a jak už jsem psal, dost mě to celé nudilo. Dvě hodiny jsou na takový film strašně moc a podle mě se ta režisérova bezradnost projevila pal v druhé polovině. Hlavně mi ale vadí, že nevím, co mi film chtěl říct. Asi to celé byla jenom jakási lartpourlartistická přehlídka bez žádného hlubšího významu, jenže ani ta vizuální stránka mě zas tolik nezaujala. EDIT: Po druhém zhlédnutí jsem to víc bral vizuálně a v tomto ohledu musím uznat, že to vypadá nesmírně působivě a atmosféricky, zvlášť když to míchá prvky gialla s otevřeným surrealismem. Bohužel stejně jako u giall mi vadí, že ta mysteriózní atmosféra k ničemu zásadnímu nevede, prostě jen je a prostě nějak skončí. A čím delší takový film je, tím hůř se sleduje, když negraduje. I po druhém zhlédnutí mi vadí, že fakt, že hlavní postavou jsou červené šaty, se dozvím až lehce za polovinou, kde už přilnu k osudu (do té doby) hlavní hrdinky, které jsem zase držel palce, ale zase jsem se musel smířit s tím, že rychle umře. A pak už se vše jen opakuje, až do nijakého konce. Za perfektní formu ty tři hvězdy dám, ale ta scénáristická mnohovýznamovost, ve které lze najít naprosto všechno a zároveň nic, mi přijde vyloženě odfláklá. 3* (07.03.2020)

Takové krásné šaty by se daly jednoduše popsat jako film o vraždících šatech, ve kterém ony inkriminované šaty jsou tou nejméně podivnou věcí. Film je napěchovaný originálními nápady a šílenými scénami, jež v žádném jiném filmu neuvidíte. Lesbický sex s výstavní figurínou, hypnotizující opravář praček, nejnapínavější zfilmovaná hra Člověče, nezlob se a mnoho dalšího. Film stojí a padá na výstředních scénách a odosobněných dialozích, ale, co se týče hororu a komedie, tak v obou žánrech pokulhává a na poli dvou hodin mu především od druhé poloviny dochází dech. 5.5/10 (12.07.2019)