Tři veteráni

Tak jak mám rád pravdivost Svěrákových textů i scénářů, tak stupidita sloganu hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo je děs, stejně jako jsem nedůtklivý na podbízivost písně samotné... Svěrák generací dětem říká, je špatné plakat, je špatné být smutný... Za film samotný dobrý... (24.12.2014)

Originální a geniální pohádka každým coulem a taky velmi poučná, protože se všichni poučíme o tom, co je na světě nejdůležitejší a že některé věci jdou spolu ruku v ruce. Werichovi pohádky jsou skutečně jedinečné. Jako malá jsem tuto pohádka považovala za blbost a neměla jsem ji ráda, ale čím jsem starší, tak zjišťuju, že si ji v TV nenechávám ujít a vždy se u ní dobře bavím. Stále ale nepatří k mým nejoblíbenějším. (18.11.2011)

nostalgické 5* Další doplňující komentář ze vzpomínek na tuto kultovní pohádku. Možná míň přirozené a víc divadelně přehrávané, ale to k Werichovi sedí i jeho typickému humoru, který mám tak rád. Za mě mu patří plný počet i vzhledem k tomu, že těch kvalitních pohádek je čím dál méně. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.12.2020)

Traja veteráni nedostali príležitosť byť priemerným alebo dokonca zlým filmom. Už pôvodná Werichova rozprávková moralitka bola nápaditá. Svěrák jej pridal trochu mentorovania, plné priehrštia nezabudnuteľných hlášok a zopár hercov z Cimrmanovho divadla a Oldřich Lipský to celé zrežíroval. S hercami, akými boli Rudolf Hrušínský so Somrom a Čepkom po boku, s Lasicom a Satinským a množstvom ďalších iste nemal veľkú prácu. Jaroslav Uhlíř pridal chytľavú pesničku, ktorá nemala šancu nestať sa odrhovačkou, a všetky potrebné ingrediencie boli namiešané. Mohol to byť jeden z najlepších filmov osemdesiatych rokov. A nebol. Chýbalo mu niečo, čím je pri krasokorčuľovaní sklz. Všetko bolo také chcené a trochu vykalkulované. Tak ako štyri hviezdičky odo mňa. Aj tie sú pomerne slabé. (07.06.2012)

Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. (15.02.2012)