Tři veteráni

Milovaná pohádka, hlavně proto, že tam hrají skvělí herci, je to o lidské hamižnosti a hlouposti a o tom, že je strašně těžké je napravit, no a v neposlední řadě psal scénář Zděnek Svěrák. Je tu krásně poznat jeho hra se slovy, kdy ten slovní humor je místy prostě jedinečný. Díky tomuhle filmu jsem si zamiloval Rudolfa Hrušínského. (25.12.2014)

Já bych to upřímně ani neoznačoval jako pohádku, protože z pohádek to má fakt málo, a mnohem víc to jde svou poetikou i vzhledem k tvůrcům třeba k Cimrmanovi. Ono je to ale ve výsledku jedno, hlavní je, že tady to prostě funguje na všech řadách. Nezapomenutlné písničky, které už dnes kompletně zlidověli, či výborně vychytralý scénář s do nejmenších detailů vypiplanými dialogy. (25.12.2021)

Nestárnoucí filmová adaptace Werichovy ryze autorské pohádky je jedním z vrcholů postmoderního přístupu k tomuto žánru. Cenné jsou hlavně všechny ty gagy a nezaměnitelná cimrmanovská poetika. Mimo to, že jde o nadčasovou pohádku, vtělili Zdeněk Svěrák s Oldřichem Lipským do filmové verze hlubší zprávu o fenoménu globalizace...to globalizované balkánské království, kde se na rakouský valčík tancuje břišní tanec, je obrazem dnešního světa... (24.12.2017)

Obecně se říká, že česká kinematografie je především zaměřená na nějakou myšlenku či posleství, které chce přenést na diváka narozdíl od světové produkce (především americké) a tento snímek to jen potvrzuje. Tento Lipského film podle mého názoru není tradiční pohádka, spíš pohádkový film doplněný krásnými Uhlířovskými písničkami a i díky skvělému Rudolfu Hrušinskému se drží kvalitativně docela vysoko. (19.04.2009)

Vynikající Lipského invence na motivy Werichovy pohádky, s mnoha dokonalými dialogy a replikami (Taky budete, Kafíčko s rumíčkem, Na starý kolena jsem se spustil, Tam jsem... taky nebyl, Už nechci celní prohlídku!, Přírodo, přírodo, kam chodíš na ty nápady? apod.) a samozřejmě poučením, že člověk by měl lidem umět předat dobrou náladu, ne strach. Film se ale poněkud rozpadá - přece jen úvod nenavazuje až tak přímo na další scény v Monte Albu, a scény s dlouhým nosem si také kradou svůj velký kus pro sebe a upozaďují tři veterány. Dalo by se říci, že se zde občas poněkud tlučou dva styly - Lipského a cimrmanovský. Někdy fungují vedle sebe dobře, ale jindy jdou proti sobě. Navíc je zde jedna chyba - o frňákovníku bylo řečeno Hrušínskému, nikoliv Somrovi (ale to už je hnidopišský detail). Celkově příjemná pohádka, na niž se člověk vždy rád znovu podívá, ale některé scény, nemohu si pomoct, jsou pro mne poněkud nudné. (07.12.2014)