Zabil jsem Einsteina, pánové...

Film dost pripomina Zitra vstanu a oparim se cajem, kterej se mi libil vic, ale je to mozna jen tim, ze jsem ho videl vickrat a driv. Nicmene i tenhle film ma co nabidnout. Sice tu jde taky o zabiti nekoho znamyho pomoci cesty casem a je tu i par stejnejch hercu, ale Lipsky to natocil zajimave a v minulosti film misty pripomina Adelu. Navic ma film zajimavej konec. Z hercu, i kdyz jsou super vsichni, se mi nejvic libil Petr Cepek s jeho uchylackym smichem. Sice to nedosahuje kvalit Lipskyho nejlepsich kousku, ale i tak to je povedenej a zabavnej film. (11.11.2007)

V EINSTEINOVI se Lipský asi nejvíce a nejzdařileji přiblížil své nesvadbovské literární předloze. Tato konstatace není - a také nechce být - v žádném případě jednosměrnou chválou. Naopak. Zdá se, že zejména v první třetině fimu až chaoticky rozvíjený děj postrádá jednotící prvek. Teprve závěr, ústící do skvěle vygradované pointy tradičně českého smírného řečení ve verzi, která nutně nemusí být prvoplánově očekávatelná, mnohé napravuje a dává také směr syžetu i kompozici již zmiňované úvodní třetiny EINSTEINA. Mnohé v tomto ohledu naznačuje i v bonusech pronesené upozornění režisérova bratra Lubomíra Lipského staršího: že totiž výpravnost se vlastně tvoří i natáčí lépe než výpravná komormí dramata, které je vloženo do úst dávno již zesnulého hercova bratra. Za upozornění stojí i převažující červeň v exteriérech i ateliérových prostorách právě tak jako osobitě pojaté souboje dvou skupin návštěvníků, jimž se doslova pod rukama mění dějiny. Herecky mne nejvíce upoutal Petr Čepek ve své dvourolové einsteinovské kreaci. Česká filmová sci-fi v této nesnadné komedii získala další patrně již i nadčasový příspěvek podle mého soudu naopak o poznání lepší než neméně zajímavý pozdější nesvadbovský filmový budíček ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM opět ve výrazné Lipského režii. (27.01.2008)

Komédia, v ktorej si Lipský odskúšal poprepletaný dejový vývoj / humor, ktorý následne vychytal v „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ a zároveň komédia, ktorá poslúžila ako vzor pre Zítra vstanu a opařím se čajem. Brejchová bola kočka, Janžurová čo sa týka postavy nijako nezaostávala a zároveň sa jej podarilo, na nie práve veľkom priestore, získať najväčšie sympatie. Inak čo sa týka vizuálneho dojmu, tak tam sa, na tú dobu, nedá vôbec nič vyčítať. A dnešní českí tvorcovia by sa finančne dosť zapotili, aby ho dorovnali. (23.05.2016)

Ženám rostou fousy a nemůžou rodit děti. Tak nezbývá než se vydat časem zpět a zarazit to dřív než Einstein vymyslí onu bombu G ,která to má na svědomí. Komedie O.Lipského ,která je tak trochu v pozadí jeho tvorby a není tak ohraná. Na první podívání to tak nebere až na podruhý si to vychutnáte a pobavíte se. Vynikající herci a stále se opakující děj ,tak že někdy je to trochu zmatené ,ale to nevadí. (06.04.2008)

Svérázná adaptace prózy klasika české sci-fi Josefa Nesvadby pokulhává právě především po stránce syžetové, což je ale pro fabule tohoto autora tak trochu typické (spolupráce s Milošem Macourkem se osvědčila snad jen v mnohem podařenější crazy komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, kterou režíroval Jindřich Polák a scénář napsal sám Macourek s Polákem, ostatní filmy na motivy Nesvadbových próz či snad přímo podle jeho scénářů byly víceméně rozporuplné - namátkou Upír z Feratu, Blbec z Xeenemünde, Tarzanova smrt, Slečna Golem, Tajemství zlatého Buddhy atd.). Režisér Oldřich Lipský, který měl v té době na kontě již veleúspěšného a legendárního Limonádového Joa či vynikající a (trochu opomíjený) experimentální Happy end, realizoval další filmovou perzifláž, tentokráte na téma sci-fi, kterou, pro svou tvorbu tak příznačně, žánrově namixoval s crazy komedií, pohříchu se ale jeho film více než výše zmíněným kultovním snímkům podobá jeho dřívější spíše nepodařené satirické sci-fi utopii Muž z prvního století. Plejáda prvotřídních herců ani režijní mistrovství a řemeslná dokonalost prostě nedokáží zastřít choulostivá místa ne snad přímo slabého, ale minimálně průměrného scénáře. O to větší škoda promarněné šance, jelikož sci-fi o paradoxech vyplývajících z cestování časem se československá kinematografie jevila jako velice progresivní a daný snímek se dal chápat jako ohlas například ve Velké Británii právě kulminujícího kultovního seriálového fenoménu Doctor Who... Bylo to možná naposled, co se naše kinematografie držela na špici zachytávání nových trendů... (27.08.2011)