Zabil jsem Einsteina, pánové...

V EINSTEINOVI se Lipský asi nejvíce a nejzdařileji přiblížil své nesvadbovské literární předloze. Tato konstatace není - a také nechce být - v žádném případě jednosměrnou chválou. Naopak. Zdá se, že zejména v první třetině fimu až chaoticky rozvíjený děj postrádá jednotící prvek. Teprve závěr, ústící do skvěle vygradované pointy tradičně českého smírného řečení ve verzi, která nutně nemusí být prvoplánově očekávatelná, mnohé napravuje a dává také směr syžetu i kompozici již zmiňované úvodní třetiny EINSTEINA. Mnohé v tomto ohledu naznačuje i v bonusech pronesené upozornění režisérova bratra Lubomíra Lipského staršího: že totiž výpravnost se vlastně tvoří i natáčí lépe než výpravná komormí dramata, které je vloženo do úst dávno již zesnulého hercova bratra. Za upozornění stojí i převažující červeň v exteriérech i ateliérových prostorách právě tak jako osobitě pojaté souboje dvou skupin návštěvníků, jimž se doslova pod rukama mění dějiny. Herecky mne nejvíce upoutal Petr Čepek ve své dvourolové einsteinovské kreaci. Česká filmová sci-fi v této nesnadné komedii získala další patrně již i nadčasový příspěvek podle mého soudu naopak o poznání lepší než neméně zajímavý pozdější nesvadbovský filmový budíček ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM opět ve výrazné Lipského režii. (27.01.2008)

Teroristické bomby dopadající na obydlené území mají jeden nepříjemný následek - ženám po nich rostou vousy. A protože to takto směřuje k totálnímu vyhynutí lidské rasy (kdo by se cicmal s vousatou ženskou, že ano), vymyslí profesor Moore (Jiří Sovák) v pravdě geniální plán. Strojem času se přemístí do minulosti, konkrétně do roku 1911, kde zajistí smrt zakladatele moderní fyziky Alberta Einsteina. čímž znemožní v budoucnu jakékoliv vynálezy zakládající se na vědě o fyzice, tedy např. i samotné bomby. Jenže když se může něco zvrtnout, tak se to zákonitě zvrtne... Jako další ze série česko(slovenských) scifi filmů z druhé poloviny minulého století padla ruka na tento filmeček. Oproti nedávno viděnému Pane vy jste voda měl o řád zábavnější děj, ale na skvělé pozdější Což takhle dát si špenát nebo hodně podobný Zítra vstanu a opařím se čajem bohužel ani toto dílo Oldřicha Lipského nemá. Sic herecké obsazení velmi podobné jako v ostatních výše zmíněných filmech (= všichni tehdejší známí herci), ale zábava tentokrát kapku pokulhávala. I tak vzhledem k současné filmové tvorbě nadprůměr, ale v porovnání s tehdejším _jen_ průměr... (25.01.2013)

"Zabil jsem Einsteina, pánové..." by vůbec nebyl špatný film, kdyby se scénáristé poněkud mírnili ve vytváření absurdností a o fous víc dbali o komediální a hereckou linku. Přesně to, co je tak silné na "Adéle", totiž svrchované komediální herectví všech zúčastněných v čele s pány Kopeckým a Hrušínským, v Einsteinovi poněkud chybí. Přitom herci rozhodně nehrají o mnoho hůř, ale jednoduše nemají tolik příležitostí své herectví rozvinout, neboť jim k tomu neustálá zběsilá "grotesková" akce zkrátka nedává mnoho příležitostí. Příběh je komplikovaný a nepřehledný, postav je v něm "jako na orloji", není zde žádný skutečný záporák a klaďas vlastně taky ne. Čepek jako Einstein je ovšem velmi slušný a Brejchová jako historička Gwen taktéž, zvláště v první polovině filmu, kde ještě není tolik zmíněné zběsilé akce a tvůrci si to tak nějak víc užívají. Samozřejmě je otázka, jak se na celkovém vyznění filmu podepsala ona blbá doba, panující po srpnu 1968, kdy rozhodně nebylo nikomu příliš do smíchu... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99 (10.09.2006)

Jsem docela překvapen, že tato filmová komedie se na našich obrazovkách neobjevuje příliš často. Geniální český humor a smysl pro zápletky se prezentuje v dalším díle starém bezmála 40 let. V tomto filmu i drobné roličky a kompars obsazovali skvělí čeští herci. Film je inspirován skutečnou možností, kdy v Praze v roce 1911 mohl o život přijít slavný fyzik a nebo slavný hudební virtuoz? :-) Tedy, alespoň tak to tvrdí tvůrci komedie, ve které se cestuje časem, aby se změnila budoucnost. (06.03.2008)

Kvůli Janě Brejchové bych taky cestoval časem a rozhodně bych ji nezabíjel. Ztřeštěná komedie chrlící na diváka jeden gag za druhým v bleskurychlém tempu. Přemýšlet nad paradoxy a jinými záludnostmi cestování v čase nemá příliš smysl. Oldřich Lipský si totiž sympaticky nehraje na fyzikálního génia Einsteinova formátu a chce jen a jen pobavit, což se mu daří na jedničku a komediechtivý divák musí být spokojen. Pro mou již vymírající generaci (nezakomplexovaných) dětí socialismu bude asi vždy nestárnoucí klasikou, jejíž nostalgická vůně se nedá ničím přebít. Čtyři a nikoliv jen z oné nostalgie, řehtal jsem se jako kůň. Viděno během Season Challenge tour 2015 (14.08.2015)