Zabil jsem Einsteina, pánové...

Kvůli Janě Brejchové bych taky cestoval časem a rozhodně bych ji nezabíjel. Ztřeštěná komedie chrlící na diváka jeden gag za druhým v bleskurychlém tempu. Přemýšlet nad paradoxy a jinými záludnostmi cestování v čase nemá příliš smysl. Oldřich Lipský si totiž sympaticky nehraje na fyzikálního génia Einsteinova formátu a chce jen a jen pobavit, což se mu daří na jedničku a komediechtivý divák musí být spokojen. Pro mou již vymírající generaci (nezakomplexovaných) dětí socialismu bude asi vždy nestárnoucí klasikou, jejíž nostalgická vůně se nedá ničím přebít. Čtyři a nikoliv jen z oné nostalgie, řehtal jsem se jako kůň. Viděno během Season Challenge tour 2015 (14.08.2015)

Sci-fi frašky Miloše Macourka /Pane, vy jste vdova, Čtyři vraždy stačí, drahoušku/ prostě nejsou má krevní skupina. Jsou originální, ale současně překombinované a na můj vkus zcela bez myšlenky. Takhle jsem vnímal i Einsteina, který u mě naštěstí boduje o stupínek výš díky zasazení do posledních let c. a k. monarchie. Začalo to před úvodními titulkami strašně dlhou trapárnou (WTF 1: ženám rastou díky Einsteinově teorie relativity vousy! :o)) bohatou sci-fi dekorací, bohužel zbytečně přehrávajícími výkony ze strany herců (zejména Josefa Kemra a věčně šaškujícího Jiřího Sováka) za každou cenu snažících se udělat co nejbláznivější komedii. Nicméně poté střet daleké technické budoucnosti s nedávnou historií, problém známých faktů a mýtů v rozporu s neznámými zamlčanými detaily podaný velice hranou formou - toť oceňuju. Máme k tomu naštěstí krásnou kostýmní a výtvarní výpravu, Petra Čepka v roli mladého Einsteina, krásnou Janu Brejchovou jako stvořenou nejen pro psychologická dramata, ale i podobné bláznivé veselohry /Slečna Golem/, rovněž nádhernou muziku Vlastimila Hály, vtipné dialogy a hlášky (,,Takže za tři roky a dva měsíce vypukne světová válka, čau!") nebo nápad se samooblužným kočárem,... Vypadalo to místy dokonce na silné čtyři hvězdičky, snesl bych i ten druhý návrat do minulosti, byť se už nezaobešel bez ujeté šaškárny se spoustou mrtvol všeho druhu a bláznivý Sovák nám tady létal s pistolema po obloze. Jenže to by nebyl Macourek, aby každým dalším zvratem nepřekombinovával děj víc a víc a nedotáhl zpátky do trapárny (WTF 2: bez Einsteinovy teorie muži mluví ženským hlasem! :o)), kterou nejsem schopen ztrávit. Škoda, mohl vzniknout opravdu skvělý film, vznikla ale nevyrovnaná a překombinovaná sci-fi šaráda. Pro potvrzení svých dojmů musím napsat, že všechen děj jsem (zhruba) pořádně pochopil až s odstupem času po více zhlédnutích. 60% (08.02.2017)

Oldřich Lipský se do dějin české kinematografie zapsal neskonale unikátními filmy, triky, které zvládal ukočírovat před půl stoletím, skvěle fungují na diváka i dnes. U díla, na které jsem se dlouho chystal, se ale nemůžu ubránit pocitu, že je již mírně překombinované a pozoruhodná zápletka tady člověka neodpálí tak, jako třeba v bezchybném Happy endu. (15.12.2021)

Dalsi z rady blaznivych komedii Oldricha Lipskeho, nutno dodat, ze nedostatkem fantazie netrpel. Tato si me uplne neziskala, navrat do minulosti, roku 1911 urcite patri mezi nejpovedenejsi pasaze celeho filmu. Pritomnost me vsak vubec nebavila, coz zapricinilo me, pouze prumerne hodnoceni. Velmi reprezentativni herecke obsazeni, z nichz me nejvice zaujaly vedlejsi postavy, ktere ztvarnil Kemr, Libicek, Effa. Brejchove to sluselo. (08.04.2014)

Počátek všech těch ujetých komedií, které zahrnovaly podobně laděné Vdovu, Špenát a Čaj (které se mi mezi sebou vždy pletly a vždy plést budou - ať už tou ujetostí nebo skoro stejným hereckým obsazením). Tohle z těch všech byla asi největší blbost - cestování časem je podle mě blbost a točit o tom filmy není vtipné, ani když to je docela vtipné. Ty časové paradoxy mi prostě vždy rozjebou mysl a zkazí zábavu. Ale na to, jaká to byla blbost, tady naprosto dokonale prorokovali vynález selfie tyče!!! (12.04.2021)