Zabil jsem Einsteina, pánové...

Fantastické gagy, které jsem neviděl v žádném jiném českém filmu. Jsou lehké, nenucené a perfektně načasované - u příchodu hrdinů do minulosti, kdy se zoufalí herci snaží odklidit raketu z divadelního jeviště, jsem slzel smíchy. Tahle komedie není tak často reprízována jako omleté Čtyři vraždy nebo Zítra ráno vstanu, ale rozhodně si své přehlížení nezaslouží. "Kdypak už začne nějaká ta zábava?" - "Dej se-e-e vycpa-a-a-t!" - "Hned, hned." (20.03.2011)

Vousaté ženy, kterým v práci zvoní alarmy na demonstrace, se odmítají pro muže holit, dokud ti nevynaleznou způsob, jakým o vousy definitivně přijít. A to i v případě, že se zrovna s nimi natáčí film, ke kterému přichází scénář přímo z OSN. Vedle toho si dělá Janžurka první (polariodové) selfie v dějinách filmu. No řekněte, že to nevypadá, jako upachtěná zápletka nějakého současného liberála se zánikem Římské říše v klopě, děsícího se, že mu emancipace sebere jeho nabytá privilegia. ___ Další z Lipskýho přepalů, kde se mu kamenem úrazu stala neschopnost uhlídat si rytmus u komedie, která dle scénáře měla stále gradovat. Jenomže pak je tam ten problém, že se to nesmí zasekávat na poselstvích o hrůze atomu, dlouhých striptýzech (leč uznávám, že nejsem cílovka, protože Brejchová je pro mě vizuálním ekvivalentem Moniky Babišové), špatně nasvícených přestřelkách a několika koncích. Navíc mi přišlo, že to proběhlo pod nějakýma dost tupýma korektorskýma nůžkama, které dávají tendenčně vyniknout větám jako "To máte v tom Princetonu divné způsoby!" namísto potenciálně dobrým vtipů. Každopádně filmům s Janžurkou se pod tři hvězdy nedává, protože ta ženská je prostě fantastický tele. (09.05.2022)

Teroristické bomby dopadající na obydlené území mají jeden nepříjemný následek - ženám po nich rostou vousy. A protože to takto směřuje k totálnímu vyhynutí lidské rasy (kdo by se cicmal s vousatou ženskou, že ano), vymyslí profesor Moore (Jiří Sovák) v pravdě geniální plán. Strojem času se přemístí do minulosti, konkrétně do roku 1911, kde zajistí smrt zakladatele moderní fyziky Alberta Einsteina. čímž znemožní v budoucnu jakékoliv vynálezy zakládající se na vědě o fyzice, tedy např. i samotné bomby. Jenže když se může něco zvrtnout, tak se to zákonitě zvrtne... Jako další ze série česko(slovenských) scifi filmů z druhé poloviny minulého století padla ruka na tento filmeček. Oproti nedávno viděnému Pane vy jste voda měl o řád zábavnější děj, ale na skvělé pozdější Což takhle dát si špenát nebo hodně podobný Zítra vstanu a opařím se čajem bohužel ani toto dílo Oldřicha Lipského nemá. Sic herecké obsazení velmi podobné jako v ostatních výše zmíněných filmech (= všichni tehdejší známí herci), ale zábava tentokrát kapku pokulhávala. I tak vzhledem k současné filmové tvorbě nadprůměr, ale v porovnání s tehdejším _jen_ průměr... (25.01.2013)

V EINSTEINOVI se Lipský asi nejvíce a nejzdařileji přiblížil své nesvadbovské literární předloze. Tato konstatace není - a také nechce být - v žádném případě jednosměrnou chválou. Naopak. Zdá se, že zejména v první třetině fimu až chaoticky rozvíjený děj postrádá jednotící prvek. Teprve závěr, ústící do skvěle vygradované pointy tradičně českého smírného řečení ve verzi, která nutně nemusí být prvoplánově očekávatelná, mnohé napravuje a dává také směr syžetu i kompozici již zmiňované úvodní třetiny EINSTEINA. Mnohé v tomto ohledu naznačuje i v bonusech pronesené upozornění režisérova bratra Lubomíra Lipského staršího: že totiž výpravnost se vlastně tvoří i natáčí lépe než výpravná komormí dramata, které je vloženo do úst dávno již zesnulého hercova bratra. Za upozornění stojí i převažující červeň v exteriérech i ateliérových prostorách právě tak jako osobitě pojaté souboje dvou skupin návštěvníků, jimž se doslova pod rukama mění dějiny. Herecky mne nejvíce upoutal Petr Čepek ve své dvourolové einsteinovské kreaci. Česká filmová sci-fi v této nesnadné komedii získala další patrně již i nadčasový příspěvek podle mého soudu naopak o poznání lepší než neméně zajímavý pozdější nesvadbovský filmový budíček ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM opět ve výrazné Lipského režii. (27.01.2008)

Co se týče tématu a scénáře, vyřádil se Macourek až v skvostném ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM, kde už se o Hitlerovi nejen mluví, ale objeví se i v ději. Pár nápadů a gagů dobrých (raketa v Prodané nevěstě), spolehlivě mě rozesmála třeba němčinočeština Stelly Zázvorkové a pamětihodná scéna striptýzu Jany Brejchové příjemně pošimrala, ale jako celek slabé. (13.09.2009)