Heavy Trip

Náběh parádní, ale pak někdo použil obraceč času a všechno bylo v loji. Smrtí bubeníka se film zvrhl v něco, v co původně definitivně být neměl. A pokud jako divák natěšeně očekáváte road movie, tak budete velice zklamáni, protože samotný trip trvá pět minut metráže. Převládající metráž se pak věnuje obyčejům na vesnických losích jatkách. 58 % (24.07.2019)

V podstatě úlet, ale natočený s takovou radostí a spontánností, že i člověk, kterého tahle hudba vůbec neoslovuje, skončí po závěrečných titulcích s úsměvem na tváři. Krásná příroda a zjištění, že outsideři to mají zjevně těžké i na severu a v jakékoli době (podle starožitného Turova telefonu, podle Lotvonenovy image a podle toho, jak kluci realizují svoje promo foto, jde zjevně o dobu raně mobilovou). Pasi je dokonalý, taková metalová Wednesday Addams. (03.03.2019)

Hevi reissu a jeho hlavní postavy z kapely "Invalidní Rektum" tu zákonitě boduje, protože většina filmu se nese v u nás tolik oblíbeném duchu vytepleného a laskavě hřejivého humoru o příhodách milých malých obyčejných lidiček, ke kterým průměrný český divák ihned instinktivně pocítí sympatii, ježto je s nimi druhově spřízněný. Milí a roztomilí jsou vlastně i ojedinělí záporáci, takže diváctvo si může před svými bedýnkami doma v papučích spokojeně lebedit, chvilkově zbaveno každodenní existenciální úzkosti. Já se většinou trochu nudil a opravdu od srdce se zasmál jen jednou, a to při blicím sólu na koncertě ve finském vesnickém kulturáku. Jinak vcelku průměrný film s několika dobrými momenty, ale i se scénáristicky nepříliš využitým potenciálem. Pár drobných postřehů, které nevím jak zakomponovat do komentáře: Sympatická blondýna ve vedlejší roli mi připomínala mladší a hezčí verzi Kati Outinenové. Penál s umrlcem na stejdži mi připomněl Pythony vystupující s mrtvým kolegou Chapmanem v urně. Chvilkové slibné náznaky "kaurismäkiovské" absurdní poetiky v první půli jsou nemilosrdně přervány absurdní (až nablblou) fantasmagorií norského finále. Nakonec po delším rekapitulování malá rozpačitá třetí za muziku a za skvělou promofotku z rychlostní kamery. (04.04.2019)

Nestává se mi to často, ale dnes trochu bojuju s hodnocením. Nepřišlo mi to nějak zvlášť dobrý, drželo to pohromadě jaksi silou vůle, bylo to hodně přepjatý a na to, k jakým sáhli prostředkům, to zase nebylo až tak dobrý. Na druhou stranu mi to docela zvedlo náladu a bylo prima si uvědomit, že ti děsiví metalisti taky můžou být a často jsou úplně obyčejní, nesmělí, vyděšení kluci. Trochu mi to evokovalo nizozemský New Kids Turbo a New Kids Nitro, který mi sedly o maličko víc. (28.11.2019)

I když blití do mikrofonu není můj hudební šálek dobré brazilské, a co se týče grindcore a podobných pecek tak pouze vím, že opravdu existuje album Žužlání klitorisu zdechlé narkomanky, Hevi reissu jsem si docela užil. Není to nabušená řachanda ani jemná komedie s konzistentní kvalitou, ale má jednu neskutečnou kvalitu. Strašně sympatický hlavní protagonisty. Takže mi nakonec vůbec nevadilo, že film na příběh čtveřice heavymetalových vidláků a jejich cesty za slávou, nalepil všechny fóry od blití, židovských teroristů po jemné absurdní vtípky a musím uznat, že mi s Impaled Rektum bylo moc fajn a několikrát jsem se zasmál nahlas, což je u mě vrchol uznání. Nevadí-li vám zvláštní, řekl bych severský, absurdní a někdy fekální humor, asi neuděláte chybu. Silní tři sobi. (14.04.2020)