Zelená kniha

"Doktor mohl zůstat na Severu a nechat si líbat řiť na večírcích na Park Avenue za třikrát víc peněz." Noblesní černoch s bílým šoférem na jihu USA začátkem 60-tejch let 20-týho století, tak to je vyloženě žádost o průser. Já jsem se u toho nečekaně dobře bavil a ani jsem se příliš necítil provinile za to, že jsem bílej. Byla to prostě konfrontace génia s buranem, přičemž oba měli svý silný i slabý stránky. To bylo fajn. A ty scény se záchody a restauracemi jenom pro bílý byly prostě skvělý v tom, jak se bílí k černýmu chovali uctivě a přitom mu v souladu s tradicemi nakládali. Mně se to zkrátka líbilo, i když cítím, že jako pernamentně podezřelej z rasismu jsem trošku zklamal. (01.11.2021)

Viggo Mortensen v této roli téměř k nepoznání, ale pořád ohromný sympaťák! Zajímavý film o nečekaném přátelství mezi rasistickým Italem a černým doktorem na piáno. Je to vtipné, je to procítěné a hlavně nádherně vykreslené prostředí 50-70 let a jak to chodilo na jihu USA (tedy především jak se zacházelo s černochy). (08.02.2019)

Dlouho jsem neviděl dramatickou komedii z pera amerických autorů, která by měla tak kvalitní herecké výkony (Viggo bomba a Mahershala solidní nadstandard), skvělou až boží atmosféru, pravé chlapské přátelství a vybudovala si ve mně momenty, kdy jsem se kochal herectvím obou pánů a sledoval každý záškub na jejich tváři. I ten totiž dal znát mnoho o dané situaci a vytvořil tak ucelený názor na to, co se v USA v 60. letech dělo. Americký národ je věru absurdní a letošní Oskary to předvedly dvěma filmy - tímto a BlackKklansman. Za mě prostě jednička s hvězdičkou. Jen tak dál! Sebekritika je důležitá a je moc fajn, že se otvírá i ve světě za velkou louží. Navíc jsem moc rád, že ocenění získal za svou práci i Peter Farrelly, protože kdy se Vám naskytne dostat Oskara, když za jiných okolností s bráchou točíte úchylné, ale komerčně zábavné komedie a sem tam si z někoho uděláte legraci a na hereckém pohovoru ukážete pinďoura. Samozřejmě pro odlehčení situace. V celkovém kontextu super a gratuluji. Konečně po hodně dlouhé době Oskara dostal film, kterému jsem to z celého srdce přál. (25.02.2019)

Řidič slečny Daisy naruby. Milý, posmutnělě vtipný a nekonfliktní lidsky hřejivý snímek na vážné téma. Akorát neříkající nic, co by ostatní obdobně milé, posmutnělě vtipné a nekonfliktní lidsky hřejivé snímky již dávno neřekly s nemlich stejně milým, posmutnělě vtipným a nekonfliktním lidsky hřejivým gustem. Není to tuctové jen díky fungující dynamice ústředního dua; byť na Mortensena v "echt italském bezmála parodickém módu" si jeden musí značnou chvíli zvykat. (27.01.2019)

Přes už tak propraný a (věčně) vděčně oscarový téma rasismu je to překvapivě lehký a vtipný lidský příběh “na cestě” pozdně segregovaným Jihovýchodem USA, kde je spousta srdce a charisma - hlavně v podání a kontrastu dvou hlavních postav. Když vážený svéprávný černoch z New Yorku se svým držkatým bílým řidičem (Viggo top) dorazí do kraje, kde strhané potomstvo otroků pořád ještě okopává něčí políčka, tak to (a bez otravnýho prvoplánu) velmi dobře ukazuje, jak je “mezi svými” vlastně relativní, zároveň co se během sta let po příměří a zapsání 13. dodatku k Ústavě ve státech bývalé Konfederace vlastně reálně změnilo... (čtivo a video na téma) A ano, “Green Book’s 1962 Cadillac DeVille is a star in its own right.” Tak za mě nej vítěz od Birdmana a prostě film pro radost. (24.02.2019)