BlacKkKlansman

(1001) Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši. (11.11.2018)

Svým způsobem velice děsivé svědectví z jednoho amerického vidlákova s jako vždy božím Adamem Driverem a hlavně režisérským fištrónem Spika Lee, který opět tne do živého (viz epilog). 130 minut je možná pro někoho moc, ovšem naštěstí se slovutnému režisérovi daří tempo udržet a úplně mě neztratit, takže jsem si tento krásně pojmenovaný film, na který jsem se od KFF těšil, poměrně dost užil. Redneckové zřejmě takovou radost neměli. (08.11.2018)

Spike Lee to má u mě většinou hodně dobrý. Je ale pravdou že jsem z jeho filmografie vyhledával spíše odpočinkovější a přístupnější filmy jako Spojenec, 25. hodina nebo Oldboy. Že se jedná o režiséra, který se rád věnuje rasismu v USA jsem dobře věděl, nicméně se mě daří tyto filmy, s čestnou vyjímkou Kultu hákového kříže, tak nějak ignorovat. Je pravděpodobné že si v budoucnu doplním filmové vzdělání a Spikea Leehosi sjedu celého sakum prdum. Takže zde máme případ BlacKkKlansman. Místy vážné až běda, jindy s nádechem satiry, pouze dvě až tři vygradovanější scény. Nejlepší je samozřejmě domácí detektor lži. Filmu něco jakoby chybělo. Závěrečné minuty nám ukazují že tady šlo přecejen do tuhého a režisér bral jako své poslání natočit film s rasistickou tématikou. Herci přesní (menší roličku Paula Waltera Hausera je radost sledovat). Přestože se jedná o kvalitní řemeslo, bez dalších repríz se zřejmě obejdu. 65% (26.11.2018)

Kdy, když ne teď? Loňský útok v Charlottesville, vzestup afroamerických sil v Hollywoodu a samozřejmě zase jednou Trump. Spike Lee si vybírá vhodnou dobu k pojmenování stále přetrvávajího rasismu ve Spojených státech a k odvyprávění angažovaného příběhů volí své typicky silné zbraně - nenápadnou, místy až ledabyle působící režii, dialogy na hranici absurdity a humor. V několika scénách běhá mráz po zádech a Lee nikoho nenechává na pochybách, že tohle prostě umí. Charismatický John David Washington v hlavní roli ukazuje potenciál a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Se standardně dobrým Adamem Driverem tvoří sympatickou dvojici, kterou si okamžitě zamilujete. Stejně jako fakt, že Spike lee je neskutečně chytrý filmař a drží se o krok před divákem. Po všech stránkách fungující lahůdka. (05.07.2018)

Spike Lee si vybral zajímavý, absurdní a téměř neuvěřitelný příběh, který dovedně a chytře zadaptoval jako výbornou satirickou komedii. Vybral k tomu naprosto přesné obsazení, takže mezi herci funguje chemie a divák se velmi dobře baví. To celé v téměř tarantinovském stylu. A když už si říkáte, jak skvělý snímek to sledujete, Spike Lee vám k tomu v posledních minutách přilepí naprosto nadbytečný dokumentární epilog, který nekoresponduje s předešlou náladou snímku a vyznívá jako přehnaná snaha režiséra o vyjádření svých názorů za každou cenu a tak doslovně, aby to i debil pochopil. Naštěstí pozitivní pocity i přes ten kiks na konci přetrvávají a rozhodně jde o kvalitní podívanou hodnou zhlédnutí. [KVIFF 2018] (01.07.2018)