BlacKkKlansman

Při každé scéně, kdy se dal dramatický děj s nádechem komedie velmi snadno překlopit do drsné kriminálky lomeno thrilleru po vzoru například Temného případu, ale nestalo se tak, jsem otráveně skřípal zuby a přál si, aby se v tom filmu už KONEČNĚ NĚCO STALO. Příběh o Ku Klux Klanu bez napětí pak na mě působí spíš jako pohádka, nikoli jako poutavé drama podle skutečných událostí. Srdceryvné poselství v závěru hodnocení taky rozhodně nepomáhá (ale aspoň jsem se z ČSFD plotu dozvěděl, že syn Denzela Washingtona už x let hraje v Ballers). (17.11.2018)

Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% (08.11.2018)

Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** (16.09.2018)

"Neměli bychom uvnitř sebe vést válku. Měli bychom být jen černí." Jenže já jsem bílej. Tuším, že bych se za to měl omlouvat, ale nebudu. Ať si aktivisti trhnou nohou. Černou nebo bílou nohou. Mně je to jedno. Já jsem pro dialog a tak si nezážádám o kartu člena rasistickýho KKK ani ubrečenýho BLM. Ale abych se dostal k Ronovu příběhu, tak mě černej polda jako člen KKK docela bavil. A to až do konce filmu. Ta aktuální fraška po jeho konci mě donutila k zamyšlení, že bych si o to členství v KKK měl zažádat. Podobnej dementní aktivismus totiž v dobrý víře podněcuje onu nenávist, proti který tak statečně bojuje. (15.11.2021)

(1001) Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši. (11.11.2018)