Zloději

Väcsinu filmu to vyzera ako klasicky pomaly Koreedov film o nejakych postavach na okraji ludskej spolocnosti. Nuda to nebola, ale ani ma pribeh postav dvakrat nestrhol. Filmy o podobnych temach sme uz od neho videli. Lenze v poslednej stvrtine sa rozvinie velke klbko spletitych a necakanych vztahov celej tej nesurodej rodiny co doda na intezite predosleho deja a zaroven ponukne divakovi viacere myslienky na zamyslenie. Na druhe zhliadnutie bude film urcite fungovat ovela lepsie. Takze zatial za 8/10. (28.03.2019)

"Shoplifters" je pre mňa v jadre dobrým filmom. No súčasne mám pocit, že je to film, ktorý má bavil a nebavil súčasne. Ako to najlepšie vysvetliť? Miestami ma film trošku nudil svojim tempom, no súčasne som mal pocit, že som chcel týchto ľudí sledovať od začiatku do konca. Bol som zvedavý, kam sa film posunie, chcel som ich poznať a súčasne som mal pocit, že napriek všetkému kým sú, tak sú to v jadre šťastná rodina, kde srdce má svoje miesto. A mám pocit, že viacerí robili nesprávne rozhodnutia zo správnych dôvodov. Pre mnohých ten pojem síce neexistuje a nemá žiadny reálny význam, no to sú moje pocity. Keď do ich sveta vstúpi malá Juri (alebo Džuri), tak som mal pocit, že urobili dobre. Je dobré predsa zobrať dievča, ktoré sa hrá na balkóne vo februári ľahko oblečená a určite jej musí byť zima. Ja osobne by som nemal to srdce nechať také dievča zmrznúť. No keď ju chcú vrátiť domov a počujeme hádku rodičov, tak rozhodnutie, ktoré vykoná Osamuva žena je nesprávne. Nie je správne predsa dievča nevrátiť jej pravým rodičom. Lenže čo si má myslieť o žene, ktorá svoje dievča bije, a ktorá sa rozčuľuje, že ju vlastne ani nikdy nechcela a len ju dostala zo svojho tela von? To sú otázky, ktoré skutočne zapracujú a dajú filmu filmu svoj dej. A potom je fakt zaujímavé, že zmiznutie Juri sa ukáže až o 2 mesiace. A neurobia to oni, ale príde na to sociálka. Čo si človek môže myslieť o takých rodičoch? Sú tu skvelé scénky, na ktoré budem ešte nejaký čas spomínať, no nemyslím si, že by som si film niekedy pozrel znovu. Je dosť pomalý, plynutie času vo filme mi často unikalo a plus sú tam tie vypočúvacie scénky na konci, ktoré skutočne nemám v týchto filmoch rád. Hodnotím pozitívne, no rozhodne mám pocit, že som sledoval skutočne život tejto rodiny, ich problémy a ich radosti. Takže v tomto musím film pochváliť. Málokedy človek nadobudne pocit, že nepozerá film, ale skutočných ľudí. Hodnotenie: B (10.10.2018)

Film plný lásky. 1)  Japonská rodina žije na pokraji společnosti. Žijí z ruky do huby, organizovaně kradou v obchodech, příležitostně pracují. Mají i svá tajemství._____ 2)  Za nejzajímavější na věci považuji japonské reálie tokijského předměstí, které ve filmech často nevidíme._____ 3)  Rovněž příběh je velmi zvláštní a lehce bizarní._____ 4)  Režisér, scenárista a střihač 56letý Hirokazu Koreeda se podílel i na produkci snímku._____ 5)  Zajímalo by mě, podle čeho dospěl autor obsahu Film Europe k závěru, že Osamu je gastarbeiter._____ 6)  Výstižný koment: Matty*****. Velmi zasvěcený koment: InTerrre$*****. Užitečný postřeh o zlodějích v japonské kultuře: gudaulin****. (12.11.2021)

Film, ktorý bude dozrievať. A ktorý ukazuje majstrovstvo rozprávačského talentu akým disponuje Koreeda v tej najlepšej možnej forme. Jeho filmy nikdy nie sú zlé. Sú na akejsi hrane sociálnych drám obohatených o korenie každodennej všednosti a krásy. Taký ten poetický presah akým život disponuje ak sme ochotní nazerať pod povrch. A Koreeda je kuchár, ktorý vám dovolí pričuchnúť. On nerieši problémy svojich hrdinov. On vám ich predstavuje vo výseku života s chybami aj krásami aké ľudský charakter môže mať a rozpráva o tom krásne.. nenásilne a pokiaľ sa dá, tak úprimne. Shoplifters sa radí k tým silnejším filmom minulého roku. Dostáva sa pomaly pod kožu a s hrdinami prežívate každú jednu výraznú scénu a drámu. Ako píšem tieto riadky - dúfam, že každý z nich zažije šťastný koniec. Zaslúžia si to. (02.04.2019)

Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90% (21.09.2018)