Zloději

Film plný lásky. 1)  Japonská rodina žije na pokraji společnosti. Žijí z ruky do huby, organizovaně kradou v obchodech, příležitostně pracují. Mají i svá tajemství._____ 2)  Za nejzajímavější na věci považuji japonské reálie tokijského předměstí, které ve filmech často nevidíme._____ 3)  Rovněž příběh je velmi zvláštní a lehce bizarní._____ 4)  Režisér, scenárista a střihač 56letý Hirokazu Koreeda se podílel i na produkci snímku._____ 5)  Zajímalo by mě, podle čeho dospěl autor obsahu Film Europe k závěru, že Osamu je gastarbeiter._____ 6)  Výstižný koment: Matty*****. Velmi zasvěcený koment: InTerrre$*****. Užitečný postřeh o zlodějích v japonské kultuře: gudaulin****. (12.11.2021)

Milý a dramaticky výživný sociálny konštrukt. Ako príbeh skvelé, plnê emócií a otázok, či biologická rodina je vždy tá pravá. To určite nie. Lenže ponúkané ľavé alternatívy - dojčenský ústav, detský domov, ústav sociálnej starostlivosti - sú takmer vždy horšie. Akou takou záchranou môžu byť, pri priaznivej hviezdnej konštelácii, adoptívni rodičia alebo pestúni. Naznačená možnosť žiť v pohode a láske v rámci robotníckej rodiny, vypomáhajúcej si k živobytiu krádežami a prostitúciou, pričom tieto záležitosti sa detí nejako extra negatîvne nedotýkajú, je konštrukčný omyl. V realite také pokusy existovali i existujú, len Kore'edov optimizmus strieda tvrdá realita. M8 najčastejšie podobu zdrogovaných šľapiek, náhradných matiek, ponúkajúcim dieťa špeciálnym klientom na ešte špeciálnejšie účely; zaúčanie detí v útlom veku sexu, drogám, alkoholu i cigaretám; apatia a nezáujem o nového potomka až do momentu, kedy môže priniesť jeho existencia nejaký materiálny zisk. (15.10.2020)

Nemám problém s japonskými filmami. Nakoniec tento film sa mohol odohrávať kdekoľvek, možno do istej miery aj v cigánskej osade. V tomto filme si nebiologická rodina vymyslí nejaké poučky (kradnúť tovar, ktorý v obchode nikomu nepatrí, škola je iba na to, čo sa nedá naučiť doma a pod.), ktoré im umožňujú vnímať svoj parazitný spôsob života ako niečo morálne a prípustné. Mojim problémom je, že sa tento spôsob života kladie schematicky do opozície proti biologickým rodinám, ktoré sú vždy horšie, ako toto spoločenstvo. Preto nemôžem považovať film za kvalitnú sociálnu drámu, iba za ďalší manipulatívny pokus narúšať obvyklé životné pravdy. Preto iba priemerné hodnotenie. (11.11.2019)

Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90% (21.09.2018)

Je to pár dní po projekcii a ja sa doteraz opakovane pristihnem, že o Zlodejoch premýšľam... či si ich nosím v hlave. To sa až tak často nestáva. Ale pri filme, ktorý to všetko, čo obsiahol, tiež neobsiahol pri plnom vedomí (vedome), skrátka takým JE, to vlastne nie je žiadne prekvapenie. Kore'eda sa po Našej malej sestre tentokrát už definitívne dostal do môjho hľadáčika. Ale ponáhľať sa do jeho ďalších filmov nebudem... nie ešte pár najbližších dní... (19.05.2020)