Studená válka

Zatiaľ asi najlepší Pawlikowski. Páčilo sa mi hudobné prostredie a akási ľahkosť s ktorou boli dôležité udalosti u hlavnej dvojice prezentované divákovi. Je jedno či to bolo idylické Poľsko na začiatku filmu, alebo bohémsky a odťažitý Paríž na konci. Tomasz Kot a krásna Joanna Kulig pre mňa ako pár, ktorý zažíva politické strasti a neistoty, fungovali. Tiež sa mi páčilo, že sme tu mali tradičné piesne a ľudovky, rovnako ako aj energický jazzík. Film síce nepôsobí ako myšlienková studnica múdrostí. Ale má príjemnú atmosféru, netlačí na pílu a v zásade ako príbeh funguje. Hoci ten koniec je možno pre mňa trošku silene "poetický". Ale tým, že to má toľko minút. A sleduje to celý príbeh jednej lásky to u mňa fungovalo. Hoci emócie tam budete hľadať podobne ako pri Ide naozaj len ťažko. (23.01.2019)

Studenou válku bych nazval jako moderní art, jelikož je daleko více divácky přijěmnější než například další Pawlikowskiho film Ida a zároveǹ nabízí vrchovatou porci filmového řemesla, takže by se dalo říci, že by měla uspokojit jak náročného diváka, tak i toho méně náročného. Na Oscarech si Studená válka odnesla hned tři nominace a to je ukázka toho, že je tahle řemeslná kvalitka dostupnější pro širší publikum nežli její souputníci. Ve filmu se vydáváme na evropskou pouť několika desetiletími během studené války a i přes takto širokou látku je Pawlikowskiho film až nečekaně stručný a svižný, a přesto nejse ochuzeni o nic. Nebýt toho, že se hlavní hrdinka chovala jako kardinální kráva, tak by se snad nedalo, co vytknout. (01.03.2019)

Pravdupovediac, cakala som nieco ine...a asi aj viac vzhladom na vsetky tie nominacie - dokonca aj na Oscara! Romanticke pribehy a hlavne tie o zivotnej laske naozaj oblubujem, ale tento ma nechytil za srdce...Studena vojna - samotny nazov je to dost zavadzajuci...No neviem, cele je to akesi pomale, depresivne a napriek polskym folklornym piesnam a tancom smutne, bezfarebne a nielen cierno-biele, chyba tomu mozno vacsia hlbka...V porovnani s nominovanym Roma (tiez cierno-biele a pomale) je toto ovela slabsie. 60%. (13.02.2019)

Kombinace Polska a Francie to je něco pro mě, vždy, za všech okolností a ve všech souvislostech. A Studená válka je jedním slovem nádhera. Dějově minimalistické, obrazově bohaté, herecky přesné, režijně bravurní. Závěrečnou minutu bych mohl sledovat hodiny. Láska v Polsku, láska v Paříži v dusivé době, kdy pro něco minimálního musíte udělat maximum. Dechberoucí a srdcervoucí zároveň, Joanna Kulig umí zahrát děvku i femme fatale a vlastně obojí současně. V Cannes umí vždy ocenit mimořádně kvalitní evropský film. Pawlikowski opět na Oscara! (28.12.2018)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)