Reklama

Reklama

Proxima

  • Francie Proxima (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima" podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. (Aerofilms)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (127)

JohnCZ 

všechny recenze uživatele

Na filmu je velice znát ženská režisérská ruka a vzhledem k problematice odloučení mezi matkou a dcerou je to jednoznačně dobře. Na druhou stranu je to možná až příliš obyčejně napsané a natočené, byť herecky přesné a až na závěrečný "útěk" i nebývale realistické. Zejména, co se reálných lokací týče. Zajímavá je i snaha o naprosto minimální počet vizuálních efektů. Syrové atmosféře to jen prospívá. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Proxima sice ilustruje něco z náročných fyzických příprav, přervávaných rodinných vztahů a tmelení týmu, čili z toho všeho, co tak bohorovně odignorovali a popřeli v Gravitaci, kde o sobě astronauti na společné misi uvnitř jedné lodi nevěděli víc než náhodní známí na jednu noc, ale i tohle je jen pohádkově naleštěný a načančaný film o tom, jak se stačí snažit a vydržet a všechny - i ty největší - sny se vyplní, i holčičkám. Všemožné komplikace samy mizí a všechno jde nakonec všem hladce jako po másle, všichni jsou báječní a skvělí klaďasové, pot jim zásadně sluší, vymknuté kotníky stačí zatajit a ony se samy potichu zase vemknou, nehojící se a stále bolavější infekce nikoho nevzrušuje a zapomenutá někde stranou v poslední den asi otráveně vyšumí, z machistického kolegy se vyklube největší správňák, dyslektická, dyskalkulická a dysortografická dcera jako zázrakem v nové náročnější škole po jakože horším rozjezdu a ještě bez mámy všechno báječně zvládá a navrch si k tomu stihne najít kamarády, naučit se bruslit a jezdit na kole a nerozhází ji ani ruka v sádře, ženská, která denně běhá 15 km a absolvuje ve dne v noci nejnáročnější fyzické tréninky, má ve sprše celé tělo hebké, vláčné a bílé jako porcelánová panenka, bez jediného vyrýsovanějšího svalu, bez jediné otlačeniny, modřiny nebo šrámu ze všech těch fyzických masakrů, bývalý manžel, který je v úvodu představen jako laxní týpek, se najednou chová jako ten nejzodpovědnější, nejchápavější a nejlepší chlap a táta pod sluncem, dva týdny v předodletové karanténě se snadno vynahradí pomatláním lahvičkou Betadine, všichni jsou fotogeničtí a cool a empatičtí a navzájem jim na sobě záleží - všem na všech, do poslední uklízečky, takže prostě nikdo nic nezkazí a všechno je pořád jenom lepší a lepší, až je to pak úplně nejlepší a supermatka odlétá s úsměvem od usmívající se superdcery ke hvězdám a zkrátka: vydržte, noste mejkap i do skafandru, konverzujte s úsměvem plynně ve čtyřech jazycích o poezii a nic se nepodělá, co bylo podělané, se spraví, ani nebudete vědět jak, a všechno bude fááájn. ***** Ještě bych to nějak skousla, i diváci filmů á la "Bejby nebude sedět v koutě" mají nárok na příběh o kosmonautce, ale dopálily mě ty autentické historické snímky ženských astronautek, co si od dětí odskakovaly do vesmíru v průběhu minulých desetiletí, jimiž jsou proloženy závěrečné titulky - těmi totiž Proxima vstupuje do úplně jiné disciplíny společenské kritiky reálného světa. *** Dokud to byl jen melodramatický naivní kýč o tom, jak umanuté děvče vlastní snahou dokáže, co si usmyslí, a svět mu půjde na ruku, dalo se nad tím mávnout rukou, prostě jenom nejsem cílová skupina. Ale film, který takto (pozor, sarkasmus) nemilosrdně odhaluje krutou pravdu o exkluzivních trablech astronautek ve službě světu, je ignorantskou fackou do tváře všech rodičů bez podobných privilegií, opouštějících své děti na mnohem déle než jeden rok, protože je potřebují uživit, všech migrantů za prací, klimatických a válečných uprchlíků, samoživitelů bez vzdělání a zázemí, lidí, kteří odcházejí od svých dětí třeba i na většinu jejich dětského života a dospívání a posílají z ciziny jen obálky s penězi - aniž by si mohli vybírat? Zdaleka nejen otcové, ale houfně i matky odjíždějí třít bídu a prodávat své životy v ponižujících agenturních zaměstnáních, v živoření po ubytovnách ve vzdálených státech s vyšším ekonomickým statutem, mnohdy i na jiném kontinentě (třeba takoví Vietnamci v Babišových otrokářských drůbežárnách a ohavných ubytovnách, Ukrajinci v našich či německých nemocnicích, v západních uklízecích a pečovatelských firmách, dělníci, skladníci, prodavačky, přidavači atd. etc.)? Co váleční migranti, kteří své děti posílají nezajištěné do neznáma pro špetku naděje, že nepřijdou alespoň o zdraví nebo o život, když už přicházejí o všechno ostatní? A tak dál a tak dál. - Za mě je Proxima zkrátka především velice snobský a povrchní počin, po formální i obsahové stránce štítivě vydezinfikovaný a anestetický, a vlastně ve mně svou ignorancí komplexního reálného světa a opovrhováním hlubšími souvislostmi vyvolává jen stud. *~ () (méně) (více)

Reklama

Lukoboss 

všechny recenze uživatele

Nejsem si úplně jistej, co nám tím chtěl básník říct, resp. samozřejmě chápu ten souboj astronautka - nadšenec vs. astronautka - matka, ale nějak to nebylo úplně ono. Ano, pár scén smutných, zajímavých, k tomu neustále dobře vypadající E. Green, ale celkově je to slabší. Pokud se někdo rozhodne pro tohle "povolání", všechno ostatní jde kolem, prostě musí, ač si to většina z nás neumí asi představit. Bylo to zvláštní, pral jsem se se sebou sám asi dost podobně jako hlavní hrdinka. A nevím, jestli je to dobře, jestli to byl účel nebo jestli jsem bojoval s tím, že to není úplně dobrý. Pro mě to zůstalo na půl cesty... bohužel. ()

Vědma 

všechny recenze uživatele

Film končí tím, čím jiné filmy o vesmíru začínají. Je to odvážný počin natočit tak intimní film o tak obvykle velkolepě pojímané záležitosti. Pochopitelné každé matce by trhalo srdce rozhodování jestli opustit svou malou hvězdičku kvůli cestě za velkými vzdálenými hvězdami, ale co mě nakonec přimělo dát čtyři hvězdičky, byly závěrečné titulky. ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

O kosmonautech jsem nikdy moc nepřemýšlela, ale při a po tomto filmu jsem musela začít. Opustit, byť dočasně, všechny své blízké, doslova celý svůj svět bez možnosti kontaktu, je taková malá smrt. Pro matku od dítěte snad úplně nejtěžší. Sarah bojuje o své místo na palubě, bojuje se svým tělem, svým rozhodnutím, svými city i hodnotami, a je to tvrdá bitva. Proxima má své chyby, ale ukazuje lidem kousek nového obzoru, inspirující příběh statečnosti, i to, že extrémně těžká rozhodnutí zůstávají nedoceněná. „Tak dlouho trénuju, abych opustila zemi, a teď, když nastal čas, se k ní cítím pevně připoutaná.“ ()

Galerie (16)

Zajímavosti (5)

  • Larse Eidingera do role Thomase Akermana režisérce navrhla sama představitelka hlavní role Eva Green, která jej označuje za jednoho z nejlepších herců. (WernerDMZ)
  • Některé scény byly natočeny ve skutečném centru pro vesmírný výcvik – a sice v European Astronaut Centre, které se nachází nedaleko Kolína nad Rýnem v Německu. (Stanislaus)
  • Sarah (Eva Green) má ve filmu dceru Stellu (Zélie Boulant), jejíž jméno je pro vyznění filmu více než příznačné – „stella“ je latinského původu a znamená „hvězda“. (Stanislaus)

Reklama

Reklama