Proxima

Opravdu upřímně rád si sem tam, jednou za čas, dám nějakou tu pořádnou, poctivou ártovku, jenže upřímně, co je moc, to je moc, a toto komorní drama na mě bylo v tomto ohledu už vážně příliš a já si ho nedokázal ani trochu užít. Vlastně krom jako vždy fantastické a uhrančivé modly Evy Green, která se tu navíc jako bonus opět příliš nestyděla, tu už totiž nemám ani co hodnotit ještě pozitivně. Snad možná ještě působivost syrové atmosféry by se dala označit za fungující, ale jinak je to vážně trápení. Především zápletka, jestli se dá ovšem tímto termínem to, co se zde odehrává, vůbec označit, je zatraceně prořídlá, až prázdná, bez jakéhokoli tempa, nápadu a hlavně zaujetí, přičemž tu je divák po celou dobu v podstatě jen svědkem trápení se hlavní hrdinky nad odloučením se na delší dobu od své malé dcery, což projevuje dlouhými, tichými pohledy, případně nedůmyslnými dialogovými frázemi, prostě vážně bída, ke které pak přispěl i fakt, že tu vůbec nefungovali emoce, které tu ovšem měly poměrně zásadní funkci, jenže něco tak odměřeně zpracovaného jsem v tomto ohledu již dlouho neviděl. Závěr tomu pak dal už jen korunu, nepřesvědčivý, chladný a bezduchý. Veškeré postavy jinak působily nezajímavě a nevýrazně, takže já prostě z tohoto snímku nemám opravdu ani trochu dobré pocity, proto to nízké hodnocení, nicméně bych určitě rád i dodal, že odrazovat od tohoto filmu ale nechci, jelikož své kvality jistě má, jen já prostě nejsem úplně ta nejvhodnější cílová skupina. (06.11.2020)

Aj keď nie som zrovna fanúšik vesmírnych filmov, toto vyzeralo celkom zaujímavo - teda aspoň podľa popisu a herečke v hlavnej úlohe. Námetovo to bolo zaujímavé, aj keď relatívne priamočiare a bez žiadneho výrazného dejového vývoju. Proste, film o žene, ktorá sa chystala do vesmíru, a jej dcére, ktorej sa toto odlúčenie moc nepozdáva. Vzhľadom na to som očakával oveľa väčší psychologicko-emocionálny rozmer, ale toho som sa akosi nedočkal. Pozerať sa na to dalo, ale čakal som viac... 2* (26.02.2023)

Letošní varský výběr se silně nesl v duchu ženské režie a ani Proxima není výjimkou. Citlivě uchycené netradiční téma, které vlastně ještě v kinematografii v podstatě nevzniklo, tudíž zaujme svoji originalitou a hlavně zajímavým výcvikovým prostředím. Je to sice jen takové oduševnělé, ženské drama, ale je natočeno výborně a bez amerických klišovitostí. Evu Green úplně nemusím, ale tady mě zaujal její ladný přirozený výkon a jsem ráda, že jsem tento film mohla vidět. Neminul mě ani emocionální závěr a zážitek to byl prostě nadprůměrný. (TADY VARY) (02.08.2020)

Proxima určitě není špatný film. Myšlenka, že kromě gravitace musejí astronauti (astronautky) překonávat na cestě do vesmíru ještě jinou sílu, se mi velmi líbí, no a Eva Green je v hlavní roli víc než fajn. Bohužel příběh je horší. Je takový obyčejný, ničím extra nepřekvapí... A když překvapí (neuvěřitelným nočním "výletem"), je to spíš k zlosti. (07.07.2020)

Čekal jsem hutné drama, které se bude diametrálně lišit od ostatních vesmírných sourozenců upozaděním astronautské stránky filmu, ale zato výrazným vyzdvižením emocionální stránky a pouta matka-dcera, ale bohužel ani tohle mě tady nijak neoslnilo. Eva Green je šikovná a ačkoliv moc nehraje, její tvář si divák pamatuje (po tomhle filmu i více než jen tvář) a výkon podala dobrý, ale nic víc film prakticky nenabídne. Našlo se pár zajímavých scén výcviku (scénáře pádu záchranné kóje do vody/do přírody, zkoušky stavu bez tíže nebo vyprošťování kolegy v simulacích pod vodou), ale jinak je to tak strašně nevděčný, pomalý a táhlý film, že to velké procento diváků doma u obrazovky vzdá, přetočí nebo rovnou vypne. Celé je to strašně uloudané a s místy nevšedními záběry, ale bohužel nevýraznou emoční stránkou, která na mě vůbec nezapůsobila a to i přesto, že by to měl být hlavní tahoun Proximy. Škoda. (KVIFF 2020, cinestar Praha) (07.07.2020)