Proxima

Film o cestě do vesmíru, ve kterém musejí postavy největší vzdálenost překonat ještě na Zemi, kde je dělí třeba jen tlusté sklo. Zatímco Gravitace se Sandrou Bullock vyprávěla příběh (znovu)zrození, Eva Green v Proximě před letem do kosmu podstupuje náročnou prenatální přípravu (zastoupenou řadou vizuálních metafor). Namísto objevování nových světů se v několika fázích odpoutává od Země a dcery (nejdřív jen nácvik v rámci dětské hry, potom zkušební rozlučka s mloky vypouštěnými do potoka, pak komunikace pouze na dálku...). Namísto nástrahám hlubokého vesmíru čelí tlaku společnosti skeptické vůči tomu, zda jako matka může podobnou profesní výzvu zvládnout, zda je od ní zodpovědné opustit její Stellu. Napětí není vyvoláváno životu nebezpečnými situacemi, ale snahou vybalancovat ve vymezeném čase mateřskou roli s fyzicky i psychicky náročným, krok za krokem zaznamenaným výcvikem. Žádný sentiment (Sakamotova hudba je využívána vzácně), nýbrž procedurální věcnost a důmyslné (a dojemné) využívání paralel mezi situací matky a dcery (obě se sžívají s cizím prostředím, seznamují se s novými lidmi a jsou nucené používat jiný jazyk než svou mateřštinu). Tělesná a rodičovská autonomie jdou ruku v ruce. Právě na pocitu nezávislosti je založena katarze během úžasné scény se stádem divokých koní, které Stella zřejmě vidí poprvé v životě a konečně je tak blízko tomu, o čem dosud jen snila. Pokud se neodpoutáme, svých snů nedosáhneme. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Marze (31.07.2020)

Nápad samotný je jistě originální, natočit čistě komorní drama o něčem tak epickém, jako je cesta do Vesmíru, asi to může fungovat pro ženy-divačky, já jsem většinu filmu přemýšlel o tom, že ženy alespoň v naší části světa dnes už mohou naprosto všechno, třeba létat do vesmíru, chudáci ale jejich děti...a o tom asi ten film měl být...když podprahově klade otázku, obdobu Sofiiny volby - co je víc, vidět na vlastní oči Vesmír, nebo vyrůstat své dítě? (13.10.2020)

Filmů o putování do/ve vesmíru je mnoho, ale těch, jež mapují situaci před opuštěním Země, moc není, čímž se Proxima řadí mezi tematicky neokoukané snímky. Film věrohodným způsobem přibližuje situaci mezi matkou a dcerou, které čeká roční odloučení, a přitom poskytuje (informačně bohatý a autentický) pohled na náročné přípravy na vesmírnou misi, která je pro hlavní hrdinku velkou výzvou, snem i těžkým životním rozhodnutím zároveň. Zpočátku mě sice Proxima moc nevzala, ale v závěrečné třetině začala nabírat na obrátkách a nabídla mi silný příběh o odloučení mezi matkou dcerou. Eva Green podala velmi přesvědčivý výkon, který je povšimnutíhodný, a věrně ji sekundovala Zélie Boulant v roli její dcery. (08.07.2020)

Tuším, že v tomto případě jsou to právě ambice režisérky, co mi nesedlo.. Měla jsem od začátku pocit „nátlaku“, až jsem začala uvažovat nad tím, kdo napsal scénář.. A hned mi bylo odhaleno tajemství kostrbatých dialogů.. Nicméně hanět se mi nechce, takže své připomínky - chování dítěte (?), uplakané telefonáty (?), zdravotní potíže (?), labilita astronautky (?), nahota (?), kamera (?) - pitvat dál nebudu a ohodnotím snímek jako hold odvážným ženám, které si houževnatostí, odhodláním a sebezapřením splnily životní sen, no a jaksi nemohu nezmínit atraktivitu prostředí, jisté kouzlo to prostě má.. (22.06.2021)

"Proxima" zlyháva kvôli jednému zásadnému problému. Keď máme príbeh o astronautoch, tak väčšinou máme chvíľku tréning a potom prejdeme k tým zaujímavejším častiam, kde už odlietame do vesmíru. No Alice Winocour sa rozhodla ísť cestou originality a miesto toho nám pripraviť 100 minútový úvod a odlet na posledných 5 minút. A nemôžem povedať, že by tu neboli zaujímavé momentky, alebo časti, kde by som chcel vedieť čo sa bude diať. No počas sledovania som mal hlavne pocit, že film iba donekonečna naťahuje čas. A viem, že film v skutočnosti nemal byť o ceste do vesmíru. Viac sa mal zamerať na nájdenie rovnováhy medzi rodičovskou láskou a splnením svojho sna. To je fajn. Lenže potom si film zaslúžil trošku viac scénok, kde by sme mohli vidieť vzťah medzi matkou a dcérou. Lebo nemám pocit, že by nám toho film ukázal dostatočne. Záverečná časť pôsobila, že by sa reálne mala vyvinúť trošku inak. Neviem či by sa skutočne podarilo Sarah to, čo tam urobila bez toho, aby na to niekto neprišiel a nebol z toho problém. Nebudem vysvetľovať, no pochopíte o čom hovorím keď to uvidíte. Okrem toho celý film pôsobí ako keby nikto nechcel dať do filmu nejakú reálnu energiu alebo niečo, čo by to urobilo zaujímavejšie a silnejšie. Mnoho momentiek vychádza úplne do prázdna a nezapôsobilo na mňa tak ako malo. Myslím si, že je to pozerateľné, niektoré scénky sú zaujímavé a takisto vidieť Evu Green ísť na dno svojich síl je celkom dobre spracované. No film nevie vyťažiť zo svojho konceptu a z jednotlivých scénok ako takých. A potom je to hlavne nuda. Hodnotenie: C (26.08.2020)